A do třetice něco prvního - 1. týden ve škole

24.11. - 30.11.

První den ve škole jsme nejdřív absolvovali rozřazovací testy a ústní pohovor. V testu šlo jen o základní gramatiku, ve které se vždycky nějaká mezera najde...tyhle věci člověk snadno zapomíná, což se snad změní:) Každopádně všechno proběhlo v ohromně milé atmosféře a při ústním pohovoru jsme s mou zkoušející (teď si nemůžu vzpomenout na jméno:( probraly kde co - přišla řeč i na drahého Honzu (Kdo nezná - můj drahý spolužák z gymplu, který tu byl před námi a kterému vděčíme za mnohé:))nejen za to, že jsme měli hnedka, kde bydlet) Po testu jsme byli každý osobně přivítáni ...pravděpodobně ředitelem...alespoň to tvrdí Míša...já si žádné cedulky "headmaster" nevšimla, podle počtu bodů z testu a pohovoru jsme za "drobný" poplatek obdrželi knížku - máme New Headway Intermediate - a složku nacpanou informacema a různýma reklamama.
A tak nám začala škola:) Vstáváme kolem sedmé, do školy je to od nás tak půl hodinky městkou dráhou, jezdíme na tzv.smart rider, což je karta pro studenty, fungují tu na principu kreditu - prostě nabijete a pak už jen odečítáte, čtečky jsou na zastávkách:)takže při vstupu si načtete "tag on" a pak při výstupu "tag off":o)
Ráno od devíti do dvanácti probíhá výuka angličtiny ve stylu - gramatika, cvičení a tak..prostě klasická výuka. Naším učitelem je René. Ano - chodíme do stejné třídy:o)ale sedíme každý zvlášť, nejsme sebevrazi:o). René je výborný chlapík, hovořící minimálně třemi jazyky a má opravdu vypracovaný systém výuky: ukazuje nám mimojiné i různé strategie, jak se učit. Resp. ukazoval, protože tento pátek u nás výuku skončil a odjel na dovolenou. Místo něj nás čeká jiný vyučující..tak uvidíme, každopádně kvalita dopoledních hodin tu je na Milner International College of English (tak se naše škola jmenuje) dost vysoká. Od jedné hodiny, po obídku z domova, který zhltnem někde na zahradě, nás čeká - a to už jsme každý někde jinde - konverzace, čili "speaking class". Obsah je různý. My jsme se už třeba dívali na film, vypracovávali projekt na otevření night clubu apod:) Ve tři nám škola končí, cestou domů se nakoupí něco k snědku a hurá domů dělat úkoly...René nás opravdu zásoboval a tak jsme měli tento týden, co dělat, abychom šli spát dřív než o půlnoci. Ne vždy se nám to podařilo:o)

První páteční odpoledne ve škole:)
Australani si prostě umí užívat života. Dovedete si představit, že by se banda Čechů (třeba v rámci školy, místo výuky či spíš jako součást výuky:)) domluvila, že si v pátek udělají barbeque, jak oni už zkracují BBQ? No, dobře, to si ještě člověk umí představit...ale co dál.
Když tuhle alternativu páteční speaking class nadhodil Kevin - můj lektor - počítala jsem, že se prostě půjde k někomu, kdo má nějakej rošt nebo něco podobnýho, někdo donese tohle a jiný tamto...POZOR!!! Tady to je vymyšlený jinak a dle mého názoru dotažené k dokonalosti.
Prostě seberete skupinku lidí a vyrazíte do parku (jeli jsme městkou dopravou, která je zdarma, tedy jen určité linky - tzv. cat "kočka" autobusy: spojují různá významná místa, ale aut tu stejně jezdí dost). Nemusíte sebou tahat žádný rošt a tak, protože tady už mají plotny přímo v parku zabudované - jen tak pod širým nebem, kryté jednoduchým poklopem. Vyberete si stůl, kterých je poblíž plotny hned několik, a peníze...v našem případě 5AUD bez piva, 10AUD s pivem (můžete hádat, kolik jsem asi platila já do společné kasy:))Pak se sebere pár lidí a ty jdou nakoupit do nedalekého krámu už naložené a připravené masíčko (kuřecí křídýlka, párečky - my měli jehněčí...mňam mňam), pečivo ("rohlíky" už naříznuté!!! to jsem nevěděla a tak jsem si ho pak nařízla i z druhé strany:o), různý omáčky, kečupy, kelímky a nealko...pro gurmány ještě cibuli...mňam. Někdo zas jde do speciálního obchodu pro to pivíčko. To má sice stejné zátky jako to naše, ale šroubuje se...Pokud se chcete ztrapnit jako já, tak se vytahujte a zkoušejte ho otevřít třeba o rám stolu:o))))upřímně nešlo to:o)))
Nu a pak se už střídáte u plotny a otáčíte a otáčíte (spolužák Booggi - Korejec, dávají si tu takovéhle přezdívky, pač ty jejich jména bychom asi nezvládli - nám párečky otáčel klasickýma hůlkama), popíjíte, konverzujete a případně hrajete nějaké hry - my měli frisbee a kriket:)) Odpolední "vyučování" vám plyne příjemným tempem, jediné, co musíte hlídat je čas, kdy jste naposledny otočili maso a kdy namazali ramena...slunce je tu opravdu dost silné. Každopádně jsem si za tohle odpoledne procvičila angličtinu daleko lépe než při hodinách ve třídě. Není nad BBQ:)

Zatímco jsem se já seznamovala s místním pivem a lahůdkami BBQ, trávil Míša svou speaking class na výstavě fotografií (která mimo jiné byla u nás loni na Kampě:), kde si pro ně jejich lektorka připavila nějaké úkoly... s ohledem na to, že měl dost času na focení...to jistě musela být zábava...NENÍ NAD BBQ:) pardon, byl to pro mne opravdu silný zážitek:o))
Každopádně díky tomuto odpoledni došel k pozoruhodnému objevu: Japonky (Japonci) se nedají fotit v přirozených situacích - jakmile si všimnou, že na ně míříte objektivem, tak začnou zběsile mávat :-) ... Myslím, že si příště foťák vezmu já, ať taky z těch dobrot něco máte:)))

Víkend
Sobotu jsme úspěšně strávili v posteli...tedy pokud pominu to, že jsem prala (v pračce...konečně mám zas na privátě pračku:)a Míša se šel na hodinku vyvenčit. Já procházku oželela, protože díky místním teplotním změnám a úžasné klimatizaci se mne zuby nehty drží nepříjemný kašlík.
V neděli - 1.adventní neděli - jsme vyrazili na pláž Cottesloe, která je od nás asi hodinu cesty dráhou...cesta byla mírně dobrodružná, protože na trati probíhala výluka:)) nejen ČD překvapí:) Část cesty jsme absolvovali busem - řádná ženská řidička autobusu bravurně vycouvala ze zastávky, za což sklidila potlesk, a další stanice vykřikovala:)) Od zastávky to pak už bylo jen kousek k oceánu a ten byl teda...Až na ten vítr, který snad nebude pořád takový, prostě balada:)

Jediné, co jsem musela dnes oželet, je mše, protože jsem zatím neobjevila římsko-katolický kostel...zatím samý presbytarián apod. není nad naší pravou jedinnou:))) Dosti křesťanského magazínu, je čas jít spát. Přeji příjemné odpoledne do Evropy:)

FOTKY Z PRVNIHO TYDNE

První výlet do města

21.11. 2008

Moje předřečnice vás v dlouhém ... (au, au!) ... ale zajímavém ... úvodu seznámila s tím, že jsme cestovali letadly, vzali si z letiště taxíka a první den odpočívali. Teď už bude následovat to, na co všichni netrpělivě čekáte - první výlet do city, tedy do města (rozuměj centra).

Včerejšek nás dost vysílil (přeci jenom celý den na třech mussli tyčinkách není úplně košer), takže jsme se nejprve převlékli za kobylky a provedli zničující nálet na market Iga, který je na australské poměry kousíček - cca 15 minut Zdenčiny chůze, normální lidské chůze tak 10 minut ;-) Nakoupili jsme si autentickou místní stravu - francouzské bagetky, maďarský salám atd. :-) Vše ovšem made in WA (Western Australia, Západní Austrálie).

V Beckenhamu bydlíme kousek od vlakové zastávky. Vlaky zde částečně suplují řekněme pražské metro a jezdí ve špičce tak odhadem 5x za hodinu. Do stanice Perth jsou to dvě pásma, lístek stojí 3,50 AUD a cesta trvá cca 20 minut. V pondělí si zařídíme studentské průkazy a kartu na MHD zvanou "Smart Rider", takže pak budeme jezdit za 1,19. Školáci to tu celkově mají dobré, páč jejich jízdné je pouze 50 centů, ale na druhou stranu musí každého pouštět sednout. Zajímavá forma výchovy. Na Perthském hlavním nádru jsme provedli několikaminutovou sondáž prostředí a zjistili, že se nikde nepovalují žádné vajgly a nástupiště jsou vypíglována dočista dočista. Oproti česku luxus.

Chvilku jsme hledali naši budoucí školu, protože v pondělí, jak se známe, zase půjdeme na poslední chvíli, takže ať potom nebloudíme. Prohlížíme si pořádně domorodce, ale polovina z nich jsou stejně turisté z Asie :-) Blíží se adventní neděle, takže není lehké uniknout kýčovité vánoční výzdobě. Jo a stromečku, umělému jak jinak :-)



Protože jsme nemohli nikde sehnat krém na opalování, zde spíš krém proti slunečnímu záření (sunblock lotion), riskli jsme to i přes dobré rady na pár hodin bez něj. Což byla chyba – nejsme úplně spálení, ale i ta chvíle stačila, abychom pěkně zrudli. Takže hned po příchodu na domeček opět návštěva nám zatím jediného známého marketu (Iga) a nákup krému faktor 30+ za necelých 13 dolarů. Uvidíme, jak dlouho vydrží, je ho pěkná flaška (ještě jsme mohli koupit malý kanystr, avšak to se nám pro začátek zdálo moc), ale intervaly mazání budou asi dost krátké :-)

ODKAZ NA GALERII S FOTKAMA

Večer přišla Corin, naše sousedka, která měla dorazit už včera. Vybrala nájem na dva týdny dopředu a ukázala co a jak. Will měl dnes dorazit také, ale nepřišel, takže podle předchozí logiky asi dorazí zítra. Možná :-) Žádný z našich spolubydlících se zatím neukázal. Druhý den a už jsme plně prokoukli australskou mentalitu – prostě není kam spěchat. Navíc začíná léto a horko a to se prý nespěchá už vůbec. Tak to jsme zvědaví. Každopádně všichni jsou opravdu hodně milí a usměvaví, všechno ochotně poradí i přes naši lámanou angličtinu. Prostě pohoda.
Ještě se na chvíli zastavil Martin, Čech bydlící naproti přes ulici. Dali jsme panáka slivovičky a v rychlosti se dozvěděli, kde nejlépe nakoupit jídlo, oblečení atd.

První den v Perthu

20. 11. 2008

Celý den jsme prospali. Tedy kromě jednoho telefonu od Willa, který se omluvil, že dnes nedorazí, ale že místo něj přijde sousedka Corin (nebo jak se to píše). Ta ovšem nepřišla, tak jsme šli zase spát.

Příjezd do Perthu

19. 11. - 20. 11. 2008

Pár minut před dvanáctou jsme dosedli na letišti v Perthu. Přistávali jsme za bouřky, sem tam blesk a kapka deště. Míša se radši nedíval, za to já byla fascinovaná. Když vidíte blesk "kousek" vedle sebe, jakoby na stejné úrovni jako jste vy...paráda:o)

Zavazadla úspěšně dorazila s námi!! Trochu jsme se báli, že cestou zabloudí. Přece jen jsme absolvovali dva přestupy a těch pár hodin zpoždění...Jak jsme později zjistili, i obsah doletěl v pořádku. Dokonce i slivovička, důležitá to součást výbavy pro navázání dobrých vztahů s domorodci či krajany.

Při čekání ve frontě celní kontroly (nebo jak tomu tady říkají) si nás očichal celní bígl, zda nevezeme bůček, salámek či jiné zakázané dobroty. Prostě pes jídločichač (M. zdraví mlynaroj Barču!!!). Dostatečné péče se nám dostalo i od lidské části celní kontroly. Vše ale v klidu a s úsměvem na rtech... S přáním příjemného pobytu jsme byli po pár minutách vpuštěni na území Austrálie. HURÁÁÁ!!!

ODKAZ NA FOTKY Z LETIŠTĚ

Nyní jsme museli vyzkoušet, zda nám fungují platební karty. Nevěřili byste, jak je obtížné v pražských směnárnách sehnat AUD, zvlášť o svátcích (Až příště budeme někam vyrážet, tak by bylo lepší odjíždět v běžném týdnu a ne hned první všední den po víkendu a svátku:) Z tohoto důvodu jsme měli v bankovkách jen cca 100 AUD. Výběr z ATM se ale podařil!!! Není nad výdobytky dnešní doby:D Měla bych si to uvědomit, až zase budu proti něčemu brojit:)) Hned jsme si koupili mapu Perthu a adaptér na australské zásuvky.

Následovala zkouška mobilních telefonů - zavolali jsme Willovi, našemu australskému domácímu, a snažili se zjistit, kam nám schoval klíče od domku - byla to zároveň i zkouška angličtiny...rozespalé angličtiny, protože Willa jsem vytáhla z postele a já taky nebyla zrovna nejčerstvější. Něco málo jsme ale pobrala a tak jsme si šli vzít taxíka...do postýlky:)

Chviličku trvalo než jsme si uvědomili, že ten, kdo sedí v autě, není spolujezdec, ale řidič. Adresu jsme si radši přepsali na lístek, aby nedošlo k nějakému nedorozumnění... Beckenham, čtvrť Perthu a náš australský domov, není od letiště nějak zvlášť daleko, takže nás to stálo pouhých 25 doláčů. Nakonec si ale od nás vzal jen 23 AUD, protože jsme neměli ani jeden 5ti drobák:) 100% úspěšný výlet:) Teď jsem si měla ověřit, jak dobře jsem rozumněla Willově angličtině a jeho pokynům ohledně klíče...po chvilce hledání a svícení mobilem, kdy jsme nic nenašli ve schránce "mail box" a ani v jejím okolí, jsem si vzpomněla, že zmiňoval ještě i jiný "box"...možná "power box"...no jasně pojistky...že by Australani znali typickou českou skrýš na klíče... Znají:)

Dobře, dostali jsme se dovnitř, ale který pokoj je tedy náš...chvilka poslouchání, zda se z nějakého pokoje neozývají hlasy nebo chrápání...přeci jen bylo kolem dvou hodin ráno:) Měli jsme tři možnosti ( šance 1:3) a naštěstí hned první volba byla správná...Díky Bohu:)

Konečně postel!!!

ODKAZ NA FOTKY DOMEČKU

Hurá do Perthu!

18.11. - 19.11.

Po úspěšném odstěhování všech banánovek, nakonec jsme naplnili neuvěřitelných ...hodně..., jsme si při svitu svíček dobalili cestovní batožiny a ulehli v 1:00 k naší poslední žižkovské noci. Budíček na 5:00 byl opravdu vítán:)
Na Dejvické jsme se v 7:30 sešli s nejoblíbenějším básníkem českým, Robertem Antropiusem, který nám cestou na letiště mimo jiné sdělil, jaká konkurence v branži panuje. Za jeho příjemné společnosti jsme se nechali na letišti Ruzyně zabalit, zvážit a odbavit. Loučení bylo srdceryvné a nadočekávání bez stopek slz, tedy alespoň ze strany naší výpravy.

V 8:45 jsme se odlepili od země a let do Anglie proběhl výborně. Tedy až na jednu epizodku, ehm, řekněme první drobný střet s angličtinou. Ve stylu punkerské hymny "say no to the future" jsem bohužel řekl "no" naší snídani v letadle, páč jsem nepochopil stewardovu otázku. Takže zbytek cesty se nesl v duchu výčitek, kdy Zdeňka hladověla a brblala si něco pod vousy :-)

Na Heathrow jsme přiletěli na čas, tedy v 10. Zde ovšem nastal střet s angličtinou číslo dvě. Náš let do Hongkongu jakoby vůbec neexistoval. Nikde na tabuli nebyl zobrazen a všichni nás posílali na přepážku číslo "fifteen". Tedy tu s nejdelší frontou. Achjo. Takže čekačka. Která se po hodině, kdy se fronta posunula asi o metr, změnila na nervózní čekačku, protože se pomalu blížil čas našeho odbavení. Naštěstí si nějaká paní před námi dost hlasitě stěžovala a vykřikovala něco o "bussiness class", takže jsme s radostí shledali, že v tom nejsme sami. Což jsme teda rozhodně nebyli, za námi se vinula ještě pěkná řádka malých chlapíků se šikmýma očima, asi hongkongčanů, kteří se těšili domů. Nakonec jsme se lámaně dotázali "vo co gou" a zjistili, že náš let je POUZE o 4 hodiny opožděn, takže v podstatě o nic nejde :-) Každý jsme vyfasovali meal voucher (potravinový lístek ;-) v hodnotě 2O liber, tedy dohromady 40 liber. A za to už se dalo užít trochu legrace, zvlášť když pizza stála 5 liber, bageta 2,50, džus 1,50, sushi 5 atd. a na vouchery nevrací peníze. Ve stylu "přece jim to nenecháme" jsme přetáhli první dvacetilibrovku o 1,05 libry, takže jsme si vyzkoušeli i platbu kartou v zahraničí. Horká chvilka nastala, když terminál mou kreditku napoprvé neautorizoval. Už jsme se jim chystali nabídnout, že si dlužnou částku odpracujeme úklidem letiště, ale nakonec se automat vzpamatoval a druhý pokus o platbu již proběhl úspěšně. Uff.

FOTKY Z HEATHROW

Nakonec jsme se po 5,5 hodinách zpoždění ocitli v oblacích a zamířili Boeingem 747 společnosti Cathay Pacific do Hongkongu. Cestou nás vydatně a pravidelně krmily příjemné asijské letušky - pánská část naší výpravy se nemohla vynadívat:-) Po večeři byly rozdány balíčky s překvapením - ponožky, kartáček a zubní pasta. Nabídku erárních ponožek využil hned starší asijský spolucestující vedle Michala, což jsem poznala i já u okýnka. A při této libé vůni, která se díky klimatizaci rozptýlila nebo jsme ji spíš přestali brzy vnímat, jsme si krátili let sledováním filmů na malých obrazovkách umístěných na sedačkách před námi...Prostě luxus...Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull...Mama mia!...Batman: The Dark Knight. Některým z nás se povedlo usnout, jiní poslouchali mp3 a odpočívali pod dekou. Při střídavém pospávání jsme přeletěli Evropu a Asii. Podle Míši, který všechno bedlivě sledoval na obrazovce, jsme letěli přes Belgii, Německo, Polsko, Bělorusko nebo Ukrajinu:), Rusko - tam jsme asi spali, rozhodně přes Uzbekistán - přímo nad Taškentem...a samozřejmě přes Čínu, je fakt velká. Tady už jsem vykoukla na chvíli z okýnka (jinak jsme ho měli zatažané, ostatní ještě spali a slunce opravdu dost svítilo) ... mezi mraky jsem uviděla vrcholky obrovských hor, řeky...prostě úchvatné:)... Ale popis letu udat nemůžu, protože z nějakého mně neznámého důvodu tam prostě zapomněli namalovat hranice a popisky...snad se příště polepší.

Po 12 hodinách letu jsme dosedli na hongkongském letišti. Tady jsem přišla o nůžky, které jsem omylem zabalila do batůžku a prošla s nimi přes kontrolu v Praze i na Heathrow:) Porozhlídli jsme se po obchodech a pak už jsme letěli dál do Perthu.

FOTKY Z HONGKONGU

Stále jsme byli v péči Cathay Pacifik, akorát už jsme letěli menším letadlem s menším prostorem na nohy a filmy běžely pořád dokola...takže jsme viděla asi čtyřikrát konec Wall- E a ani jednou začátek..prostě starší typa.

Pokračování příště.

ODKAZ NA CELOU GALERII