Příjezd do Perthu

19. 11. - 20. 11. 2008

Pár minut před dvanáctou jsme dosedli na letišti v Perthu. Přistávali jsme za bouřky, sem tam blesk a kapka deště. Míša se radši nedíval, za to já byla fascinovaná. Když vidíte blesk "kousek" vedle sebe, jakoby na stejné úrovni jako jste vy...paráda:o)

Zavazadla úspěšně dorazila s námi!! Trochu jsme se báli, že cestou zabloudí. Přece jen jsme absolvovali dva přestupy a těch pár hodin zpoždění...Jak jsme později zjistili, i obsah doletěl v pořádku. Dokonce i slivovička, důležitá to součást výbavy pro navázání dobrých vztahů s domorodci či krajany.

Při čekání ve frontě celní kontroly (nebo jak tomu tady říkají) si nás očichal celní bígl, zda nevezeme bůček, salámek či jiné zakázané dobroty. Prostě pes jídločichač (M. zdraví mlynaroj Barču!!!). Dostatečné péče se nám dostalo i od lidské části celní kontroly. Vše ale v klidu a s úsměvem na rtech... S přáním příjemného pobytu jsme byli po pár minutách vpuštěni na území Austrálie. HURÁÁÁ!!!

ODKAZ NA FOTKY Z LETIŠTĚ

Nyní jsme museli vyzkoušet, zda nám fungují platební karty. Nevěřili byste, jak je obtížné v pražských směnárnách sehnat AUD, zvlášť o svátcích (Až příště budeme někam vyrážet, tak by bylo lepší odjíždět v běžném týdnu a ne hned první všední den po víkendu a svátku:) Z tohoto důvodu jsme měli v bankovkách jen cca 100 AUD. Výběr z ATM se ale podařil!!! Není nad výdobytky dnešní doby:D Měla bych si to uvědomit, až zase budu proti něčemu brojit:)) Hned jsme si koupili mapu Perthu a adaptér na australské zásuvky.

Následovala zkouška mobilních telefonů - zavolali jsme Willovi, našemu australskému domácímu, a snažili se zjistit, kam nám schoval klíče od domku - byla to zároveň i zkouška angličtiny...rozespalé angličtiny, protože Willa jsem vytáhla z postele a já taky nebyla zrovna nejčerstvější. Něco málo jsme ale pobrala a tak jsme si šli vzít taxíka...do postýlky:)

Chviličku trvalo než jsme si uvědomili, že ten, kdo sedí v autě, není spolujezdec, ale řidič. Adresu jsme si radši přepsali na lístek, aby nedošlo k nějakému nedorozumnění... Beckenham, čtvrť Perthu a náš australský domov, není od letiště nějak zvlášť daleko, takže nás to stálo pouhých 25 doláčů. Nakonec si ale od nás vzal jen 23 AUD, protože jsme neměli ani jeden 5ti drobák:) 100% úspěšný výlet:) Teď jsem si měla ověřit, jak dobře jsem rozumněla Willově angličtině a jeho pokynům ohledně klíče...po chvilce hledání a svícení mobilem, kdy jsme nic nenašli ve schránce "mail box" a ani v jejím okolí, jsem si vzpomněla, že zmiňoval ještě i jiný "box"...možná "power box"...no jasně pojistky...že by Australani znali typickou českou skrýš na klíče... Znají:)

Dobře, dostali jsme se dovnitř, ale který pokoj je tedy náš...chvilka poslouchání, zda se z nějakého pokoje neozývají hlasy nebo chrápání...přeci jen bylo kolem dvou hodin ráno:) Měli jsme tři možnosti ( šance 1:3) a naštěstí hned první volba byla správná...Díky Bohu:)

Konečně postel!!!

ODKAZ NA FOTKY DOMEČKU