2. týden - Kings Park

01.12. - 07.12. 2008

Týden se sešel s týdnem a tentokrát je řada s novinkami na mě, což Zdeňka kvituje s vděčností, protože oba padáme únavou nahoru (pro Čechy je to dolů ;-)). Příště to musím nějak líp ošéfovat a poslat víc kapříků správným směrem. Takže, co se vlastně za celý týden přihodilo? Upřímně - nic zvláštního. Škola se už pro nás stává rutinou a kdyby nepřišlo několik nových a staronových spolužáků, neodešel učitel (Rene) a nová učitelka (Becks) nebyla fajn, tak by ani nebylo o čem psát. V úterý jsem vysondoval terén ve školní pidiknihovničce, protože abstinenční příznaky z nedostatku knih už začaly nabírat na síle :-) S místní knihovnicí, milou, ulítlou a trochu "crazy" dámou, jsem prohodil pár slov o knihovnách v ČR, podivil se, že stále používá lístkové katalogy a mimo jiné se opakovaně názorně dozvěděl jedno z pravidel, kdy používat v anglické větě člen "the". Výpůjční doba 4+4 týdny a 60 vypůjčených knih v MKP uvedla do údivu zase druhou stranu, protože tady v Austrálii, jestli jsem to dobře pochopil, je běžná výpůjční doba 14 dní a počet výpůjček mnohonásobně menší. Nakonec jsem si odnesl 3 knihy, což se ukázalo jako nedostačující, protože do pátku jsem je přelouskal a šel si půjčit další. V pátek si půjčila něco i Zdeňka a skóre četby JÁ vs ONA je zatím 3:2, nicméně soupeř právě teď mocně finišuje a brzičko se stav srovná :-)
Páteční večer byl ovšem zasvěcen školnímu večírku, tj. Millner`s Party v hotelu Leederville. V Australské terminologii je ovšem "hotel" skoro každá nálevna, stejně jako je každý kousek trávníku "park" :-) Bohužel nikdo z našich známých na veselici nedorazil a my neměli náladu navazovat kontakt s cizími lidmi, kteří se tak nějak už znali mezi sebou z dřívějška. Podle Zdeňky jsem zájemce o konverzaci odpuzoval já, prý když je sama, tak se k ní muži jen hrnou. Dali jsme si naše první točené pivo v Austrálii, Swan Drought, a aniž bych chtěl někoho urazit, byl to hnus :-) Shodli jsme se, že se jedná o historicky významný okamžik, protože poprvé za několik let naše výprava do hospody "na jedno" opravdu skončí u jediného kousku. V 11 pm (23h) už jsme byli doma a šli poměrně rychle spát, abychom zítra mohli brzy vstát a vyrazit na plánovaný výlet do Kings Parku a botanické zahrady, která je jeho součástí.

Kings Park
Když jsme v sobotu zhruba v 10 dopoledne vstali a posnídali, cítili jsme se natolik svěže, že jsme ještě lehce potrénovali velkým úklidem domu a zahrady, abychom na výpravu neodcházeli nerozcvičeni. Kings Park (heslo na Wikipedii) se nachází zhruba 15 minut chůze od centra Perthu na nejbližším vyvýšeném místě a jeho okolí. Kopec se jmenuje Mount Eliza a byl pojmenován po ženě guvernéra Nového Jižního Walesu siru Ralphu Darlingovi. Už pro původní obyvatele jiho-západní části Západní Austrálie, aboridžínce kmene Nyoongar, měla tato hora, zvaná Mooro Katta či Kaarta Gar-up (vybereme-li jen dvě z mnoha jmen), velký význam. Na jejím úpatí se totiž nacházelo (nachází) Goonininup, tisíce let staré posvátné a ceremoniální místo. V roce 1831, tedy pouhé dva roky po vzniku osady u řeky Swan, byla většina území dnešního Kings Parku a botanické zahrady dána k dispozici pro "veřejné účely". V roce 1872 bylo toto území o rozloze 175 ha oficálně prohlášeno veřejným parkem, roku 1890 byly k parku připojeny další pozemky a park dosáhl dnešní rozlohy 400,6 ha. V roce 1895 pojmenoval John Forrest, první premiér Západní Austrálie, park jako "The Perth Park" (prostě Perthský park ;-). Roku 1901 bylo jméno změněno na "Kings Park" (Králův park) na počest nástupu krále Edwarda II na britský trůn.

Toliko tedy teorie. V praxi se naše výprava hned od začátku potýkala s problémy se zásobováním. Poslední zbytky jídla nám sice na půl den vystačily, ale potom již hrozila smrt hladem. Proto bylo jednomyslně rozhodnuto, že na zpáteční cestě proběhne návštěva supermarketu. A s tím bylo nutno počítat v časovém harmonogramu, protože v 8 pm (20 h) se mělo uskutečnit experimentální chatovací spojení Jindřichovice-Perth.

Cestu ke kótě jsme zvolili co nejjednodušší - z nádraží Perth vzdušnou čarou rovnou za nosem k nejbližšímu bodu parku. Tedy alespoň podle Google maps :-) Ukázalo se, že to nebylo nejšťastnější, protože kvůli dešťům v posledních dnech byly některé stezky nahoru uzavřeny, páč hrozil úraz padajícím kamenem. Takže i když jsme vykličkovali přes spleť silnic, stejně jsme museli kus "hory" obejít, než jsme narazili na otevřenou stezku. V předchozí větě jsem sice napsal slovo "hora", ale takovýchto "hor" má v ČR každá vesnice pět. Ovšem na placatou Austrálii to asi hora je ;-) Shodou okolností cesta nahoru nebyla jen tak obyčejná, ale udělaná na památku australských vojáků padlých při obraně Kokoda Tracku, stezky skrz hory v tropických lesech Nové Guinei. Tato stezka spojovala nížiny Kokoda, odkud útočili od července do listopadu 1942 Japonci, s přístavem Port Moresby v Korálovém moři, který urputně bránili Australané. Pokud by Port Moresby padl do japonských rukou, tak nejenže by byly ohroženy spojenecké námořní trasy v Pacifiku a Indickém oceánu, ale Japonci by mohli přímo bombardovat severo-východní část Austrálie. Kluci australští se nakonec proti velké lidské i materiální přesile ubránili a tím Austrálii zachránili. Hodně jich ovšem padlo (jen v jednom ze střetů, bitvě o Isuravu, přežilo třítýdenní boje z původních 1500 mužů 143) a na počest těchto zachránců, "men who saved Australia", vede do parku chodníček.


Jednu třetinu Kings Parku zabírá botanická zahrada a různé památníky a na zbylých dvou třetinách je pravá nefalšovaná bush, která prý vypadá stejně jako před stovkami let. Mno nevím, před stovkami let tu určitě nebyly cyklostezky :-) Každopádně nahoře jsme se rozhodli vrátit po šipkách kousek zpět k oficiálnímu vstupu do parku, tedy cestě pro auta a autobusy, a podívat se po nějakých orientačních značkách. Hodně nás překvapil trávník, který byl jak z fotbalového hřiště - krátký, pevný a precizně zastřižený. Když jsme po něm chodili bosky, tak jakoby ani nebyl živý, ale umělohmotný. Správná letní sobota na tak populárním místě se neobejde bez svatby, takže ani my jsme tomu neunikli. Všichni se dobře bavili, včetně pivo popíjejích opalujících se domorodců :-)


Vyfotili jsme památníky obětem první světové války ...



... i druhé světové války a ...


... na vyhlídce cvakli několik fotek Perthu.



Podle prospektů měl být někde v parku 220 metrů dlouhý most ze skla a oceli vedoucí v korunách stromů. Tak jsme vyrazili směrem k němu, tedy skrz celou botanickou zahradu. Bylo to fajn a u každého plevelu stála cedulka :-) Všechno od malých rostlinek, přes keře až po stromy bylo vážně moc hezky popsáno, Zdeňka fotila, ale bylo toho příliš mnoho, takže v galerii fotek najdete jen vybrané kousky. Jo a já mám nový oblíbený strom - baobab! Je to fascinující rostlinka.



U rybníčku s vodotryskem a kachnami jsme dali sváču a nakonec došli až k vysutému mostu. Tam se ukázalo, že Zdeňka měla nějaká přehnaná očekávání. Myslela si, že ona lávka povede přímo skrz stromy nebo co, takže chvíli remcala něco o "honění nadmutých koz kvůli pitomému mostku přes nějakou díru" :-) Ale nakonec byla ráda, protože si mohla vyfotit hezký perthský pivovat, což jí znatelně zvedlo náladu ;-)

Potom už upravený park pomalu končil a my vyrazili dál - do bushe. Bush je od slova bush, tedy v překladu "křoví". A takovéto to tedy bylo: šli jsme různýma křoviskama mimo cyklo/stezky a nepotkali ani živáčka. Porost byl většinou o nějaký kus větší než já, takže jsme se cítili docela izolovaně. Po delším pochodu jsme došli na jakousi vyhlídku u parkoviště (Dryandra lookout), kde pár Japonců fotilo jak o život řeku Swan a Perth. Chtěli jsme být sami, takže jsme pak pokračovali kousíček dál, ale to už se nám zdálo, že jsme na konci, tak jsme se vraceli jinou stezkou, tentokrát i cyklo, zpět. Pro zopakování, bush je zhruba něco takového:



Zdeňka to komentovala, že si bush klidně můžou rodiče udělat i doma, stačí když nechají v Podolí pořádně zarůst svoje lesy maliním a ostružiním. Kde ale seberou všechny ty papoušky pořád nevím, leda že by vyloupili zoo :-) Minuli jsme DNA tower (taková malá kovová rozhledna, na kterou jsem odmítl vylézt) a došli zpět do udržované části parku a botanické zahrady. Zatímco jsem fotil památník na počest stovek hasičů, kteří v Západní Austrálii zahynuli při boji s ohněm, minula nás v autíčku-veteránu odjíždějící nevěsta. Fakt nevím, co tam takovou dobu svatebčani dělali, protože my se po parku toulali cca 3 hodiny. Zdeňka, jako hasič, za něhož jsou poctivě placeny příspěvky, ještě chvíli pózovala, ale slunce už zapadalo, já špatně viděl do hledáčku, bylo málo světla ... prostě se ty fotky moc nepovedly a i všechny další od hasičského památníku už jsou jaksi nakřivo. Neumím si to vysvětlit! :-))



Čas se krátil, takže jsme pomalu rychle směřovali domů. Ještě v parku jsme si prohlédli kus Honour Avenue, aleje, v níž rostou vysoké pamětní stromy sugar gums, jakýsi druh eukalyptu. Je jich tu více jak 1300 a každý z nich byl vysazen příbuznými padlých v obou světových válkách. V Austrálii celkově neberou světové války na lehkou váhu a vojáky v nich padlé si připomínají.

Ale to už jsme unaveni prchali okolo sochy sira Johna Forresta, prvního premiéra Západní Austrálie, pryč domů, do domečku. Nákup potravin se úplně nepodařil, protože Perth je v některých věcech horší než české maloměsto - obchody zavírají klidně už v 18-19 hodin! Takže smolík, tentokrát jsme to prostě propásli :-( Doma jsme se ještě mrkli na Google maps na mapu Kings Parku a zjistili, že jsme bushe prošli jen malinkatý kousíček! Zbytek nás tedy čeká ještě jindy, ale už teď se těšíme, že snad objevíme i místo na barbeque, což se nám dnes též nepodařilo.

ODKAZ NA GALERII FOTEK Z KINGS PARKU. POZOR, MŮŽE OBSAHOVAT STOPY ZDENČINÝCH KOMENTÁŘŮ!! :-)

ODKAZ NA AKTUALIZOVANOU GALERII ZVÍŘAT, KAM PŘIBYLO DOCELA DOST EXEMPLÁŘŮ, VČETNĚ PAPOUŠKŮ.

Neděla proběhla v klidu, na pláž se nám nechtělo, tak jsme se opalovali na zahradě (já, na Zdeňku bylo prý příliš horko) a celý den strávili nad angličtinou.