Vánoce na písku

Doufám, že si všichni užíváte vánočních svátků...toho zaslouženého odpočinku po maratonu mezi plotnou a nákupními středisky. Nuže, přiložte do kamen, zakousněte se do nejbližšího cukroví a čtěte následující řádky, které snad zodpoví většinu Vašich otázek týkajících se NAŠICH letošních Vánoc.
Jak jsme již naznačovali (resp. Michal naznačoval) v minulých příspěvcích, místní atmosféra letních Vánoc nás nijak neuchvátila...proto jsme do poslední chvíle nevěděli, jak TY naše první společné (navíc mimo otčinu...daleko od rodičů) oslavíme... a upřímně zda vůbec. Ano, i takové kacířské návrhy padly. Byly ale naštěstí včas zadupány pádnými argumenty, že takový svátek přece nelze opomenout...Ježíšek by nám to neodpustil a příští rok by nám to spočítal i s úroky. Zvlášť, když se mi podařilo na 4. adventní neděli navštívit "něco" jako katolickou farnost...navíc československou...nu, on je to spíš takový ekumenický pelmel.
Jedná se o pár rodin Čechů a Slováků, kteří sem povětšinou přišli před 40 lety. Věkový průměr si asi dokážete představit. Tato partička aktivních babiček a dědečků se pravidelně sjíždí o nedělích tu do luteránského kostela, tu do římskokatolického. Zřejmě podle toho, jak se to se slovenskými pány faráři domluví. Na onu 4. adventní neděli jsem okusila mši luteránskou. Pro mou vyprahlou duši pokrm dostačující, ale řeknu Vám mše doprovozená prezentací...připadala jsem si chvílemi jako na přednášce:) Sice všechno nasvědčovalo tomu, že jsme opravdu v kostele...i řady se zaplňovaly odzadu...klasika...Ale taková ta Naše:) to prostě nebyla. Jiná denominace, jiná tradice:) Krev Kristova podávaná v panácích...pár slajdů a byl konec. Ale abyste si nemysleli, že jsem nějaký takový zarytý tentononc. Bavily jsme se o tom, pak s holkama (chápej babičkama) u kafíčka (chápej v mém případě u čaje:), že každý je prostě zvyklý na to svý:) a v tom je mu stejně nejlíp.
Musím se ještě na chvilku pozastavit u této vskutku pozoruhodné skupiny našich krajanů. Komunikace s nimi je prostě nezapomenutelná, alespoň já se při ní vyloženě bavím. Možná Vám to přijde pohoršující, ale chtěla bych Vás vidět, když Vám plynně česky nebo slovensky hovořící babička prohodí, že je něco "O.K." nebo "cool". Pro jistotu se usmívám pořád:) Jinak bych se asi při kázání doslova válela smíchy...Když pan farář prohodí např. "A Bůh si asi řekl: Well..." :) Prostě roztomilé, není-liž pravda. Jedna motorizovaná babička bydlí kousek od nás (cca 10km), takže si mne vzala pod křídlo a odvezla mne pak po mši domů. Navíc se hned nabídla, že kdybychom chtěli přijet na půlnoční, že si nás prostě vyzvedne. No problem. Tak tedy O.K.

V úterý před Štědrým dnem jsme měli ještě domluvenou takovou malou slezinu s pár kamarády ze školy. Celý den jsme strávili na pláži Cottesloe. Tentokrát bylo opravdu hodně větrno, takže jsme celou akci pojali spíš jako piknik. Ochutnali jsme místní "krabicové" vínko, zahráli spoustu korejských her a někteří nadšenci se vrhali do vln nezkrotného oceánu. Musím hrdě přiznat, že oba členové naší výpravy byly v této skupině plavců a oba poznali, že oceán je opravdu slaný a dokonce i hořký:) Rozhodně ale bylo lepší dovádět ve vlnách, než čekat na pláži, kde se Vám písek snažil dostat pod kůži...a to doslova. Ale když ne Štědrý den, tak alespoň den před tím jsme si chtěli smočit nožky v té slané vodě.

Konečně Štědrý den
Plni štědrodenního nadšení jsme vyrazili ráno pro stromeček...do garáže. Tam se našlo i pár ozdob. A co by to bylo za krabici s ozdobami, kdyby mezi řetězy nebylo zamotáno i pár blikacích světýlek. Michal stromeček pěkně zasadil...asi na třech místech (skládací stromek je skládací stromek) a řádně ho propral pod sprchou. Tímto bychom rádi zavedli novou vánoční tradici, budete velmi hodní, když nám s jejím rozšířením pomůžete. Já jsem se za tónů Tiché noci dala do omývání ozdob. Sem tam spadla nějaká na zem, ale nebylo se čeho bát..plast je plast. Nechali jsme všechno pěkně proschnout na sluníčku a vyrazili na procházku k řece. To aby nám ještě více vyhládlo. Na oběd nás sice nečekala kolářovská hrachovka a ani houbovka od Fojtíků, ale i přesto poctivá asijská polívka s pořádnýma nudlema a pro mne s kapkou chilli.
Pak už bylo jen potřeba ozdobit stromek...A nyní jsem dodrželi další typickou vánoční tradici. Ty mrchy žárovky, ačkoli jsem je před tím zkoušela...a svítily...tak na stromku samozřejmě odmítly poslouchat...nepomohlo ani tradiční prověřování. To znáte ten rituál, jak děláte, že hledáte, která mrška to tak asi může být. Ale i kdyby jste ji našli, tak s tím stejně nic neuděláte, protože jinou nemáte a nebo máte, ale je to ta vyměněná nezbeda z loňska. Jo, jo, není nad tradice. No, nesvítily, asi Australani používají jiné metody...jdou koupit nové pravděpodobně:) Nám ale nic nechybělo.
Dětské sbory pěly, že jsou tady konečně ty bílé třeskuté Vánoce. Venku pražilo sluníčko. Mně se rosilo čelo, jak jsem hlídala naše alternativní naložené kuřátko (naše vysněná večeře, ryb ještě bude a krocan byl jen sloní) a František Nepil nás poučoval, jak se mají rozbalovat dárky...Míšovi se taky mírně rosilo čelo, ne z horka...ale nejspíš z Františka Nepila, protože ho už slyšel ten den po několikáté:) V takto příjemné atmosféře jsme po rozeslání přáníček do našich domovů a po západu slunce zasedli ke štědrovečerní tabuli. Zapálili svíčky, ťukli si slivovicí a pustili se do výborného kuřátka s místním bramborovým salátem. Po vzoru Aussie hospodyněk vše zakoupeno hotové v supermarketu:)
A potom...zazvonil zvoneček...a do našeho prozatimního domova dorazil Ježíšek. Kolem jedenácté jsme pak s naší hodnou babičkou vyrazili na půlnoční...Míšu tam, zvláště dámská část, mírně vyzpovídala...a pak už hurá do postýlky.

Boží hod jsem se vypravila po vlastní ose na "konečně" římskokatolickou mši do Maylands...vlakem s přestupem asi 45 minut. Se svátečním zpožděním, zavzpomínala jsem si na České - půl hodina sem, půl hodina tam - dráhy, jsem dorazila jen o 15 min déle. O to víc jsem si ji vychutnala:) nepopsatelně:) žádná prezentace, štamprdličky...po mši tradiční mecheche. Cestou nazpět, opět mne svezla domů hodná slovenská babička, jsme se ještě zastavili v domově důchodců u jednoho stařičkého slovenského pána popřát pěkné svátky...Zbytek dne jsem si procvičovala angličtinu sledováním místních pohádek, zatímco si Míša četl nebo se venku opaloval...a nebo obojí.
Další dny našich týdenních prázdnin jsme pak věnovali studiu angličtiny. Jen v neděli jsme si vyrazili na pláž - pro změnu na Cottesloe. Moc plavat se sice nedalo, protože hlídky někde v dálce zahlídli žraloka, ale protože nejsme v žádných Čelistech, tak jsme se i tak vydováděli u kraje ve vlnách a nachytali slunečních paprsků.

O našich dalších neuvěřitelných zážitcích a oslavách příchodu nového roku se budete moci dočíst příště...Snad:)