Australia Day - 26. leden

19.1. - 1.2. 2009

"Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každou středu, jako každý pátek. Je tady váš Arnošt se svou diskotékou. Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn!" Na úvod malé prohlášení: začínáme si teď opravdu seriózně hledat nějakou práci, což v praxi obnáší denně cca dvě hodinky procházení inzerátů a odpovídání na ně. Tato aktivita se ukázala jako docela vyčerpávající (obzvlášť když jsme dva lidi na jeden počítač), takže intervaly našeho psaní na blog se dočasně prodlužují. Děkujeme za pochopení :-)

Tak mě jeden večer napadlo, že klokanů, pláží, žraloků a BBQ už máte všichni plné zuby, a promyslel jsem si poučný článek o ozzy slangu. Ovšem kromě klasického plavání v oceánu a opékání klobásek se tady Dole 26. ledna slaví Australia Day, tedy Den Austrálie. Takže začátek věnuji právě této události a potom se už v novém článku vrhneme na slangovou angličtinu. Obě témata mají vlastně hodně společného: maximálně vypovídají o Australanech a jejich povaze.


Australia day je tady státní svátek, který slaví téměř všichni Australané jako výročí dne, kdy v roce 1788 u australských břehů blízko budoucí Sydney přistála první flotila s britskými osadníky. 26. leden 1788 je tedy považován za počátek britského osídlování Austrálie a záznamy o první oslavě Australia day se datují už z roku 1808. Nevím, jak vypadala oslava tehdy, ale dnes je to taková, pro nás trošku nepochopitelná, šaškárna :-) Do města přijel kolotoč, velbloudi a další atrakce, po obloze se proháněly troj a dvojplošníky, letadla z druhé světové války a další už modernější stroje. Jo a večer se samozřejmě konal velký ohňostroj. V parcích okolo Swan river se postavilo několik podií, na kterých vyhrávala různorodá muzika - od amatérských dobrovolníků (břišní tance, ruské častušky atd.) v moderovaném pásmu, přes australsko-aboridžínskou country až po neo-punkovou kapelku. Všude mezi tím proudily mraky lidí v roztodivných oblečcích. Oproti Česku je celá akce zcela alcohol-free, tedy BEZ alkoholu. Ani pivo samozřejmě nebylo povoleno, resp. když si ho někdo šikovně vypije z lahve v křoví, tak se mu nejspíš nic nestane. Nicméně pokud vás načapá s alkoholem policista, bez jakékoliv debaty vás přinutí vše vylít a dostanete mastnou pokutu. To jsme na vlastní oči viděli. Původní předpověď na 26. hlásila okolo 40°C, což se nakonec nesplnilo a teplota byla docela příjemných 30°C. Každopádně všude byly rozestavěny velké tankery s pitnou vodou, takže kolaps z nedostatku tekutin nehrozil. Celkově to byl v rámci možností poklidný den a pozdější zprávy policie udávaly jen něco mezi třicítkou a čtyřicítkou zadržených, tedy polovinu oproti minulému roku :-)


My, plus Petr a Maria, jsme celou akci pojali jen tak vlažně - ve 4pm jsme se sešli ve městě, prošli si uzavřenou "kolonádu" (silnice okolo řeky byla pro auta uzavřena), obhlédli všechny atrakce a vyrazili do extra zalidněného Kings Parku, kde jsme si dali na večeři klobásky. (ano, s trochou štěstí a Petrovou zdravou drzostí jsme si volné místo u jednoho BBQ vybojovali ;-) A potom už ohňostroj, který byl fajn, určitě mnohem větší než na Silvestra, ale každopádně srovnatelný s velkými ohňostroji konanými u nás.

Na začátku jsem psal, že Australia Day slaví téměř všichni Australané. Tedy ne všichni. Především Aboridžínci, ale nejen oni, chápou připomínky 26. 1. 1788 jako nemístnou oslavu zničení původní domorodé kultury britským imperialismem. Dnu Austrálie neříkají Australia Day, ale Invasion Day, tedy Den invaze. A nemůžeme se jim divit. Aboridžínská kultura, ne-li nejstarší na na světě (desítky tisíc let), se před nějakými 230 roky dostala do střetu s kulturou jinou, naší západní, a prohrála na celé čáře. Dnes jsou tito původní obyvatelé sužováni alkoholem, drogami, hazardem a kriminalitou.

A nyní několik rad, jak nejlépe na Australia Day zapadnout do davu. Čtěte pozorně, může se vám to v budoucnosti hodit :-)

Několikero pravidel, jak správně oslavit Australia Day:

1) Udělej si z australské vlajky plášť nebo sukni.


2) Na hlavně nos zásadně klobouk s australskými vlajkami.


3) Jste-li žena, nic nezkazíte bikinami v barvách australské vlajky (první fotka převzata z Perth Now)



4) Na obnažené tělo si nalepte nebo namalujte co nejvíc australských vlajek různé velikosti. Nezapomeňte na obličej, tam mějte alespoň jednu vlajku na každé tváři (první fotka převzata z Perth Now)



5) Na pozorování ohňostroje si do města vezměte stoličku v australských barvách, deku v australských barvách, chladící boxy v australských barvách, stan v australských barvách ...


6) ... a máte-li možnost tak i káď nebo vanu pomalovanou vlajkami (australskými).


7) Na oslavu doražte už ráno, abyste zabrali nejlepší fleky na pozorování ohňostroje.


8) Máte-li loď, jste za vodou :-)


9) A poslední rada, moje oblíbená, ale zato bez fotky :-): autem si dovezte generátor, natáhněte dráty a pouštějte nahlas svou oblíbenou muziku přes velkou reprosoustavu. Posloucháte-li "duc duc" techno, tak automaticky předpokládejte, že všichni milují totéž. Neošiďte je a hudbu mějte OPRAVDU nahlas :-)

ODKAZ NA GALERII FOTEK

A dále můžete prosím pokračovat na interesantní článek o aussie slangu :-)

Happy Australia Day!

Týden 07-08

5.1. - 18.1.2009

Laskavý čtenář promine, ale tentokrát se náš týdenní interval krapítek prodloužil. Rozhodli jsme se tak na základě dlouhé debaty. Řešili jsme totiž, zda je vhodné psát o tom málu, co se mimo školu stalo, a pro gurmány to vše trochu vyplnit nádivkou o Perthu upatlanou z výpisků, výtažků a cizích zkušeností. Jednalo by se ovšem o příspěvek nedochucený, neopepřený fotografiemi a značně nedovařený. Tak jsme si řekli, že něco takového si přeci nezasloužíte, a vyčkali pro jistotu ještě jeden týden, než vše krásně a přirozeně dozraje. Stalo se...připravte se nyní skutečně na pikatní pošušňáníčko...s třešničkou na konec.

Předkrmem budiž zpráva, že do Perthu přibyl nový páreček...dost těch lahůdkářských metafor... prostě jsme se na Milneru potkali s čerstvě přiletivším Petrem (!!! Letohrade zbystři) z Řetůvky a Majkou z Košic. Momentálně je Petr náš spolužák v dopolední hodině spolu s Brazilci, Kolumbijcem, Thajkami, Maďarkou, Korejci a Švýcarkami. Nad tím vším kraluje učitelka Lu, původem z Východního Timoru. Je o dost menší než já...možná dokonce menší než moje francouzštinářka na gymplu. A propos postoupili jsme v žebříčku tříd z Intermediate do Upper - Intermediate, což znamená, že jsme víc než jen středně pokročilý:) Tak alespoň papírově je ten pokrok vidět:) Český přírůstek se hodil, protože jsme hned v úvodní hodině měli představit zemi odkud pocházíme...snad se nám podaří ještě vyfotit náš pokus o nakreslení naší zemičky. Každopádně jsme všechny převálcovali, minimálně počtem:)
Společně s ostatními z Milneru jsme pak v týdnu vyrazili na školní výlet na pláž (překvapivě Cottesloe beach:) My jsme si tentokrát foťák nebrali, takže tímto bychom chtěli poděkovat Petrovi, že nám své úlovky rád poskytl:)


Zde naše československá (Chompoo nás záhy opustila) sekce (přibyli k nám ještě Alica a Peter, Alka je z mé odpolední) předvedla neopakovatelnou hru na plážový volejbal. Alespoň v mém případě se opravdu jednalo pouze o předstírání a lituji nedaleko přísedící domorodce.


Když už jsme u té slané vody, tak hned přejdu k nedělní návštěvě pláže... POZOR ...tentokrát místními surfaři pro své vlny vyhlášená Scarborough beach. I naše československá výprava si donesla nějaké to prkénko z domova. V baráčku jsme vyštrachali použitelný boogiboard, ze kterého se sice tu a tam něco odlupovalo, ale našemu nadšení to rozhodně nebránilo. Ti z nás, kteří si ho ozkoušeli, si pak domů společně s opálením odnesli i drobné odřeniny:) občas o písek a v mém případě o samotný boogiboard, až později jsem si vzpomněla na Honzovu dobrou radu...vzít si tričko. Ale je to prima, pokud člověk přijde, jak na to...
Odřeniny v kombinaci se slanou vodou jsou mírně nepříjemné a hlavně jsou zarudle vidět.


Čas na pláži jsme trávili opravdu aktivně, měli jsme totiž půjčený míč. Nebojte se, tentokrát jsme volejbal nehráli. Jen jsme si ve vodě nenápadně pinkali, házeli, kopali a často pro něj plavali. A mé přání se vyplnilo...našli jsme malý tenisák:) takže už na pláži trudnomyslností rozhodně trpět nebudeme.

Nový týden byl zahájen opravdu příjemně. Byli jsme pozváni naší kamárádkou Chompoo (čti něco mezi Šampů a Čompů:) z Thajska na návštěvu do jejího share housu. Možná by bylo vhodné vás zasvětit do místní terminologie. Tedy jak je možné tu bydlet...jakožto student. Dost spolužáků, zvlášť ze Švýcarska, bydlí v tzv. home stay family - jednoduše u rodiny, která o ně pečuje. Kvalita péče je opravdu různá. V některé strávíte v klidu a pohodě mnoho společných chvil a výbornou stravu, v jiné baštíte jídla z fastfoodů (že by nové české slovo:) a o klidu si necháváte zdát...pokud lze vůbec usnout:) Jiná alternativa je share house a to je ta naše, také Chompooina:). Pak se možná ještě nějak nadává spolubydlení v bytě, ale to jsem nepochytila.
Každopádně u Chompoo jsme strávili jak příjemné chvíle, tak výborné jídlo. I když nám bylo řečeno, že nebude nijak vyvařovat, protože jí to moc nebaví a doma v Bangkoku si vždycky kupuje už hotové, tak jsem si nejen já - plechová huba - pochutnala. Totiž thai bašty dokážou být pekelně pálivé, že to naše evropské chuťové pohárky ani nedokážou pobrat. Navíc umí i pekelně smrdět...slušně se o nich dá říci, že je jejich vůně velmi silná. Kdo máte doma akvarijní rybky, přivoňte si k jejich krmení a tu vůni si představte x-krát silnější:) Nevím, jak je to možné, ale mně to vážně chutná a dokonce i začíná vonět. Ubohý Míša, ten s náma musel trpět. Pro něj byla připravena speciální nepálivá, nesmrdutá verze:) Resp. thajská a asi i ostatní asijská kuchyně se běžně podává tak, že uprostřed stolu jsou různé mističky s jednotlivými pochoutkami a stolující si podle chuti nandavají na své talířky, misky to, na co mají chuť a mohou tak vzniknout pro nás nezvyklé kombinace, např. nudle, rýže, vejce apod. Tento způsob stolování je vážně příjemný, ale značně nebezpečný pro labužníky se slabou vůlí jako jsem já. Hrozí minimálně dvě nebezpečí. Když si totiž dojíte to své na talíři, před sebou vidíte další a další pochoutky. Navíc vám hostitel stále opakuje, že je to všechno pro vás, jen to hezky dojezte, přece to nebude schovávat. V tom jsme asi trochu podobní:) Tak jsem toho prostě jako hodná Zdenička většinu spapala ... tofu, lososa, nudle, takový thajský zeleninový aintopf (udělaný z něčeho podobného lilku, pak nějaké lusky a houby mňam:), rýži s krevetí pálivou pastou mňam, mňam. No a za další, si je třeba dát pozor (a to se netýká jen jídla) na pusu. Neříkat nějak zvlášť nahlas, že vám to strašně chutná nebo že něco potřebujete koupit. Nevím, jestli se to týká všech Thajců, ale Chompoo je neskutečně hodný člověk. Takže máme v lednici pořádně zabalenou onu výbornou krevetí pálivou pastu s extrémně silnou vůní (obal: miska, pytlík, miska, pytlík a stejně je mírně cítit:)), po které mi Míša odmítá dát pusu :D... Nu, a když jsem před ní řekla, že si chci koupit nové ťapky (tady jim říkají flip-flop), tak na druhý den mi jedny přinesla, že prý je nepotřebuje a v žádném případě po mně nechtěla peníze. Takže opatrně:)

Hm, jak tak koukám, tak tento týden je opravdu prošpikovaný kulinářskými událostmi:) V pátek jsme si československy vyrazili na BBQ. Abychom si procvičili angličtinu, přibrali jsme si k sobě ještě pár spolužáků.


Tentokrát jsme si vzali i foťák, takže tentokrát můžete potěšit oko pohledem na výdobytek australské lenosti:)


Původně jsme chtěli vyrazit do Kings Parku, ale bohužel kvůli ohni byl zavřený. Jak tak sledujeme noviny, nastalo teď pravděpodobně období požárů. Ono s 40°C od rána se asi s něčím takovým musí počítat. Každou chvíli někde nějaký parčík vzplane a Kings Park tedy není vyjímka. Zatím nevíme, jak rozsáhlý požár byl. Až druhý den se ho místním hasičům podařilo uhasit a co jsme slyšeli, tak hořela ta část nefalšované bushe. My jsme na BBQ maximálně hasili žízeň a to již dříve zmiňovaným pivem s jelenem:) Československé jádro vydrželo nejdéle a s posledními paprsky slunce zamířilo k domovům. My jsme si na cestě vlakem užili nefalšovanou australskou výluku, která nám potrvá minimálně ještě týden. Naštěstí se týká jen vlaků po šesté hodině večerní.

A teď přichází čas na slibovanou třešničku... Přiznejte se, že jste si doma nedávno říkali ... Už by bylo na čase, aby ti dva konečně přišli s něčím zajímavým. Pořád jenom škola a pláž. To kvůli tomu nemuseli jet až do Austrálie ... Tak se teda pěkně posaďtě a dřze si brady. My jsme si totiž v neděli vyrazili za klokany, heč. A hádejte kam?
Tady jsou možnosti:
a) zoo,
b) farma,
c) hřbitov.


Ano, c) je správně. A tak si můžeme odškrtnout nejen to, že jsme viděli skippyho, ale navíc i australský hřbitov:) Pinnaroo Valley Memorial Park by už sám o sobě byl zajímavé místo, protože o nám známý náhrobek či urnový háj tu nezavadíte. Všude jsou jen malé cedulky. U nich umělé květiny, dárky a někdy i láhev od piva, zřejmě nebožtíkova oblíbená značka. Mezi tím vším se proskakují volně klokani a pozůstalí. Tohle místo vám nedoporučí pravděpodobně v žádné cestovce. My jsme se o něm dozvěděli od spolužáka.
Pokud chcete vidět volně poskakující klokany a zadarmo, tak tohle je místo pro vás:))


Jsou vážně roztomilí, něco mezi srnkou a králíkem, ale člověk se tím nesmí nechat unést. Když jsem se k jednomu (zřejmě to byl "old man" nebo "boomer" ... zkrátka samec) přiblížila moc blízko, začal mírně prskat a skoro se už začínal stavět na ocas. Jinak jsme viděli poměrně dost malých klokánků v kapsičkách.


Těm malým se říká "joey" a když se narodí, tak jsou velcí cca 2cm a váží méně než 1g. A takováhle malá potvůrka je schopná prodrat se z maminčina lůna(samici od klokana se neříká "old lady", ale "flyer" :) až do její kapsy, kterou po 7 až 1O měsících opustí.


Můžete se sami podívat, jak se drobeček bojuje (pravděpodobně vystřihnuto z nějakého pořadu National Geographic).

Klokan se v angličtině řekne "kangaroo", resp. se jedná o slovo z jazyku Aboridžinců a znamená "Nerozumím". Když totiž první Evropani uviděli tuhle hopkající srnku, ptali se domorodců, co to je za zvíře ... Ubohý vyjukaný domorodec snad ani jinak odpovědět nemohl. Klokan se stal později společně s Emu jedním ze symbolů Austrálie a to prý proto, že se vždy pohybuje dopředu a nikdy nazpět:)
Je pravda, že my jsme zatím žádného klokana couvat neviděli ... Asi by je to chtělo naučit:)

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Ještě menší dovětek na závěr. Tento týden dorazil konečně dopis od maminky a potvrdil, že naděje umírá poslední. Angličané by asi řekli "Hope springs eternal".



ODKAZ NA GALERII KLOKANI

Fremantle a lázně pod palmami (6. týden ve škole, část II.)

29.12.08 - 04.01.09

Dnešní příspěvek je věnován DD, mezinárodní odbornici na kobry, tučňáky a Perth.

Sobota či neděle bývá obvykle zasvěcena výletům a stejně tomu bylo i tento týden. Cíl mise: Fremantle. Účel mise: jen tak se porozhlédnout okolo, užít si slunce zapadající do Indického oceánu. Potřebné vybavení: voda, svačina, 2 piva, fotografické náčiní. Fremantle, neboli po australsku pěkně krátce Freo, je městečko ležící při ústí řeky Swan do Indického oceánu. Z Perthu do Frea je to asi 19 km, ale obě města jsou tak propojena, že tvoří spíš jakési dvojměstí. Tedy dá-li se vůbec mluvit o "dvojměstí", protože Perth má více jak 1,5 milionů obyvatel a Freo necelých 8 tisíc :-) Podíváte-li se níže na dopravní schéma vlaku, můžete si všimnout, že Freo je konečná stanice modré linky (Fremantle line) a Beckenham leží cca v polovině žluté (Armadale line). Abych to trochu přiblížil, tak dejme tomu, že jsem v Praze. Je krásné zimní sobotní odpoledne a teplota pouze okolo +30 stupňů je jako stvořená na výlet. Mírný zimní oběd (špagety s kečupem) mě navnadil na romantickou strunu a já se rozhodl, že by nebylo špatné vyfotit pár historických památek a zároveň se podívat, jak krásně zapadá slunce u nákupního střediska na Zličíně (Fremantlu). Takže sbalím si svých pět švestek a ze svého bytu (domu) pár minut od metra Chodov (stanice Beckenham) vyrazím metrem (vlakem) na Florenc (Perth). Tam změním linky, přestoupím na žlutou (modrou) a pokračuji na Zličín (Fremantle). A ano, pokud bych měl po cestě chuť, není problém vystoupit na Hůrce (Cottesloe) a zaplavat si na místní pláži. Chuť však dnes není, tak pokračuji až na konečnou a hurá, to už mě vítají nízké baráčky a zaoceánský přístav Zličín (Fremantle). Celé to zabere o něco víc jak hodinu :-) Je všechno jasné? Protože přesně tak jsme to udělali i my :-)

Území při ústí řeky Swan bylo osídleno před mnoha tisíci lety a aboridžínci Noongar ho nazývali(-jí) Manjaree. Věci se začaly měnit 15. dubna 1829, kdy u místních břehů přistála loď HMS Challenger, aby připravila místo pro založení osady. Její kapitán, Sir Charles Howe FREMANTLE, vyhlásil nad celým pobřežím tehdejšího Nového Holandska britskou nadvládu. Kolonie u řeky Swan (Swan River Colony) byla posléze oficiálně založena 1. června 1829, tedy o nějaký ten měsíc dříve než kolonie Perth. Ze začátku to trochu vázlo, přeci jen okolo samá poušť, ale poté, co sem byli deportováni odsouzenci, se situace začala zlepšovat, protože to byli právě oni, kdo postavil většinu budov, které dnes patří k nejstarším v Západní Austrálii. Také přístav nebyl moc použitelný až do roku 1890, kdy došlo k jeho umělému prohloubení. Za druhé světové války byl fremantelský přístav druhým největším kotvištěm spojeneckých ponorek v Pacifiku. Než se Američané přesunuli na Filipíny, tak mělo Fremantle za operační základnu víc než 160 ponorek (především amerických, ale i britských a holandských). Dnes je Freo hlavním zaoceánským přístavem Západní Austrále, ačkoliv lodě o velkém výtlaku jsou odbavovány z přístavů v regionu Pilbara. Přesto všechno bychom s klidným srdcem mohli Freo tehdy nazvat "ospalou dírou" :-) Stala se ovšem velká věc: Austrané v roce 1983 vyhráli jachtařské závody America`s Cup a ukončili tím více jak stoletou nadvládu USA v tomto sportu. A odveta amíků v roce 1987 se konala právě ve Fremantlu! Australané dostali těžce na p...., ehm prostě hodně prohráli, ale to nic nezměnilo na tom, že se z Fremantlu stalo téměř přes noc otevřené a žijící město. Takové je dodnes :-)

Průvodce Lonely Planet o Fremantlu píše (volně přeloženo :-): Freo je od Perthu vzdáleno pouhých 19 km, ale co se týče atmosféry jakoby bylo vzdáleno kilometrů milion. Je domovem nespočetných muzikantů, umělců, spisovatelů a všech, kteří se rádi pohybují v jejich společnosti. Atmosféra je více než přátelská. Kavárny, hospůdky, muzea, galerie a historické budovy najdeme na každém rohu. Je to město, ve kterém ve mísí zábavychtivá omladina z předměstí s místními svobodomyslnými obyvateli, hipíky a dalšími "šílenci" :-)

Už při příjezdu vlakem do Frea nemůžete přehlédnout námořní přístav. Druhá věc, která vás praští do očí po výlezu z nádraží: nikde není žádná opravdu vysoká budova, nic jako moderní architektura nebo mrakodrapy. Zato jsme na každém rohu narazili na antikvariát nebo knihkupectví :-) Takže průvodce asi nekecal! Postupně jsme potkávali plné kavárny ...


... a kavárny před kterými někdo něco prodával ...


... a různé zajímavé historické budovy. Když říkám historické, tak myslím historické na australské poměry, tedy domečky ala kolonizace. Podstatná část z nich byla postavena až po vypuknutí australské zlaté horečky, tj. v druhé polovině 19. století.

Karlův most starý víc jak 600 let tu tedy nečekejte :-) Jestli jsem to dobře pochopil, tak nejstarší budovou je Round House (viz fotka níže), která byla postavena v roce 1831 a je i nejstarší civilní budovou Západní Austrálie. K čemu byste řekli že sloužila? Samozřejmě bylo to vězení a první místo pro šibenici v nové kolonii.

Nemohli jsme si samozřejmě nechat ujít i prohlídku místní vyhlášené tržnice, kde se dá pořídit téměř cokoliv: levnější zelenina, miliony australských suvenýrů, plyšový wombat, předpověď budoucnosti od kartářky, trika, bumerangy atd. Co jsme naopak minuli úplně bylo Námořní muzeum Západní Austrálie (Western Australian Maritime Museum). Nakonec to bylo možná dobře, protože do Frea jsme dorazili až pozdě odpoledne a to už měla většina muzeí zavřeno nebo právě zavírala. Takže sem se musíme vypravit ještě jednou, protože co opravdu chci, je prohlídnout si opravdovou živou velkou ponorku zevnitř. A to konkrétně HMAS Ovens. Určitě budu informovat. Nejznámější památkou je ale pravděpodobně stará věznice (Old Fremantle Prison). Zdi vysoké pět metrů nenechávají nikoho na pochybách, že odsud se neutíkalo lehce. Ačkoliv Lonely Planet zmiňuje několik zdejších slavných útěkářů (Moondyne Joe, Brenden Abbott), my jsme měli problém opačný - nechtěli nás pustit dovnitř, protože právě zavírali :-) Tak alespoň fotka zvenčí a podrobnosti můžeme dodat po příští návštěvě Frea. (Jo a cvakli jsme tu u věznice pár papoušků, takže si zkontrolujte galerii Zvířetník)


Zdeňka ještě v rychosti zafandila místním Buldokům, zhltli jsme svačinu v parku, kde skoro všichni hráli kriket (a to včetně dětí od 3 let :-) a už jsme šupajdili k oceánu. Uhnízdili jsme se poblíž výstavních jachet, otevřeli piva a užívali si západu. Krása. Fotky viz galerie, tady uvidíte jen jedno malé mobilní video. Předem se omlouvám za zvuk, který není, resp. je příliš hlasitý, ale za to může jen a jen silný vítr :-)



Noční cesta zpět na Chodov, errrr do Beckenhamu, byla už běžnou rutinou.


Včera jsem sliboval překvapení na závěr. S Willovou metodickou pomocí jsme na zahradě zprovoznili homemade bublinkové lázně! Nejsem inžinýr, ale do starší nikdy nepoužité vany s masážními tryskami se nějak zapojil "ten motorek" a už to fičí! Oproti zahradní sprše, zdravíme Honzu, je to mírný upgrade :-) Neděli jsem si opravdu užil, to vám jistě nemusím povídat. Pokud někdo toužil prohlédnout si naše vysportovaná těla, tak má životní příležitost! Níže publikuji exkluzivní fotografie, které nikde jinde nenajdete. Vidíte, jak je důležité číst blogy :-)




ODKAZ NA GALERII Z FREMANTLU

Teď si uvědomuji, že jsme vlastně ještě nic pořádného nenapsali o Perthu! Takže v nejbližší okurkové sezóně se můžete těšit na další porci historie a zeměpisu.

Silvestr 08 (6.týden ve škole, část I.)

29.12.08 - 04.01.09

Tak, máme to za sebou! Rok 2008 je fuč a hle co se nám tu vyklubalo - dvatisícedevítka. Bude-li beze zbytku platit přísloví "jak na Nový rok, tak po celý rok" máme na co těšit, protože nás čeká pěkná dávka "globálního oteplování" a nějaké ty třicítečky ve stínu :-) Mno a jaké to bylo uplynulý týden? Zašli jsme do banky, abychom zjistili, proč nám ještě nepřišly naše bankovní karty. Milá australská slečna nás ujistila, že problém není na naší straně, ani na straně našeho pošťáka (přeci jen jsme měli pochybnosti, dopis z Podolí ještě nedorazil, Zdeňka sice stále doufá v zázrak, já ovšem takový optimista nejsem - psaní se muselo zatoulat někde nad oceánem, asi). Problém byl na straně banky, páč nám je zapomněli objednat. Je to prostě všude stejné, je jedno, jestli je člověk v Čechách nebo v Austrálii, chyb a nepořádku se nezbavíš :-) Tak uvidíme, na druhý pokus by nám karty měly dorazit za pět pracovních dní.

Škola se nesla ve znamení několika odvážlivců, protože významná část studentstva se rozhodla ke konci roku neriskovat úrazy po cestě a do školy raději vůbec nevyrazila. Takže jsme my, dorazivší, odpoledne jen tak relaxovali, opakovali, hráli různé anglické hry a celkově si užívali vylidněné budovy.

Na Silvestra jsme neplánovali nic velkého a původně jsme se chystali "na poslední chvíli obětovat" a dorazit na jakoukoliv párty, na kterou nás někdo pozve. Což se ale nestalo, páč korejská sekce měla korejskou párty (šli do kostela), japonská sekce japonskou párty (pojídali podivná jídla), thajská sekce thajskou párty (co se tam dělo nevím), portugalská sekce portugalsko/brazilskou párty (velká pijatika) atd., nebudu je jmenovat všechny, pro představu to stačí, že :-) Naše dvojčlenná česká sekce musela tedy rychle vymyslet alternativní plán. Otázka, kterou jsme si jako členové inteligentní služby před sebe nakladli, zněla následovně: "Strávíme Silvestra na pláži u moře riskujíc divoké vanoucí větry anebo se projdeme nočním Perthem a nakonec se osamoceni necháme okrást v Kings Parku?". Zvítězila druhá varianta, která se ukázala jako ta správná. Nejenže bylo na plážích zakázáno pít alkohol pod pokutou 500 dolarů, ale především město bylo plné policistů, takže jsme se cítili naprosto bezpečně, i když se jednalo o naši první noční procházku Perthem. Náš geniální nápad, tedy strávit půlnoc díváním se na noční město z Kings Parku, mělo i několik dalších tisíc lidí, takže v parku bylo docela našlapáno lidmi všech národností, věků i pohlaví.


Vybrali jsme si pohodlné místečko a poděkovali v duchu Willovi, kterýžto se po Vánocích zastavil a jako vánoční dárek nám dal 50 dolarů, abychom si koupili nějaký ten alkohol. Což jsme udělali a nakoupili set 24 piv, protože takhle to vycházelo cenově nejlépe, cca 38 dolarů. A tak jsme si oba nesli svých pět třetinkových lahviček Tooheys Extra Dry, jediného piva, které se podle dopoporučení dá jakž takž pít. Je to pravda, chutná podobně jako české pivo. Kromě výše uvedeného pitiva, brambůrků (ty s octovou příchutí jsou fakt HNUS) a foťáku jsme s sebou v batůžku měli už jen kousek dalšího oblečení pro případ, že by nám v triku s krátkým rukávem začala být zima nebo mosquitos byli otravní až příliš.

A tak jsme popíjeli a kochali se ...




... až jsme se prokochali k půlnočnímu ohňostroji, který se nám moc nepodařilo vyfotit :-( Jo a taky jsme ho čekali větší, ale co se dá dělat, velký ohňostroj je prý na až na Australia Day (místní verze "Dne nezávislosti :-). Uvidíme tedy, s čím se na nás vytáhnou, tato novoroční prskavka ode mne dostala 4/10. Ale uznávám, že jsem asi zmlsán Ignis Brunensis.


Po půlnoci už jen cesta nočním vlakem, mezinárodní telefonáty a po třetí ráno hurá do postele. V Čechách zbývalo do finále víc jak 4 hodiny, ale my jsme se rozhodli už nečekat, přeci jen na nás únava dolehla. Nový rok jsme si pěkně doma užívali sluníčka a sem tam se trochu učili. Páteční škola byla už jen přehlídkou odvážných, především odpolední třída excelovala - v mé třídě jsme byli 4, Zdeňka byla úplně sama jen s učitelem Reném, který se vrátil z měsíční dovolené zcela zrekreován :-)

Tento týden bude netradičně rozdělen na dva příspěvky, takže zůstaňte naladěni a zítra touhle dobou si zkontrolujte pokračování - výlet do Fremantlu + roztomilé překvapení na závěr :-).

ODKAZ NA VANOCNE SILVESTROVSKOU GALERII FOTEK