5.1. - 18.1.2009
Laskavý čtenář promine, ale tentokrát se náš týdenní interval krapítek prodloužil. Rozhodli jsme se tak na základě dlouhé debaty. Řešili jsme totiž, zda je vhodné psát o tom málu, co se mimo školu stalo, a pro gurmány to vše trochu vyplnit nádivkou o Perthu upatlanou z výpisků, výtažků a cizích zkušeností. Jednalo by se ovšem o příspěvek nedochucený, neopepřený fotografiemi a značně nedovařený. Tak jsme si řekli, že něco takového si přeci nezasloužíte, a vyčkali pro jistotu ještě jeden týden, než vše krásně a přirozeně dozraje. Stalo se...připravte se nyní skutečně na pikatní pošušňáníčko...s třešničkou na konec.
Předkrmem budiž zpráva, že do Perthu přibyl nový páreček...dost těch lahůdkářských metafor... prostě jsme se na Milneru potkali s čerstvě přiletivším Petrem (!!! Letohrade zbystři) z Řetůvky a Majkou z Košic. Momentálně je Petr náš spolužák v dopolední hodině spolu s Brazilci, Kolumbijcem, Thajkami, Maďarkou, Korejci a Švýcarkami. Nad tím vším kraluje učitelka Lu, původem z Východního Timoru. Je o dost menší než já...možná dokonce menší než moje francouzštinářka na gymplu. A propos postoupili jsme v žebříčku tříd z Intermediate do Upper - Intermediate, což znamená, že jsme víc než jen středně pokročilý:) Tak alespoň papírově je ten pokrok vidět:) Český přírůstek se hodil, protože jsme hned v úvodní hodině měli představit zemi odkud pocházíme...snad se nám podaří ještě vyfotit náš pokus o nakreslení naší zemičky. Každopádně jsme všechny převálcovali, minimálně počtem:)
Společně s ostatními z Milneru jsme pak v týdnu vyrazili na školní výlet na pláž (překvapivě Cottesloe beach:) My jsme si tentokrát foťák nebrali, takže tímto bychom chtěli poděkovat Petrovi, že nám své úlovky rád poskytl:)
Zde naše československá (Chompoo nás záhy opustila) sekce (přibyli k nám ještě Alica a Peter, Alka je z mé odpolední) předvedla neopakovatelnou hru na plážový volejbal. Alespoň v mém případě se opravdu jednalo pouze o předstírání a lituji nedaleko přísedící domorodce.
Když už jsme u té slané vody, tak hned přejdu k nedělní návštěvě pláže... POZOR ...tentokrát místními surfaři pro své vlny vyhlášená Scarborough beach. I naše československá výprava si donesla nějaké to prkénko z domova. V baráčku jsme vyštrachali použitelný boogiboard, ze kterého se sice tu a tam něco odlupovalo, ale našemu nadšení to rozhodně nebránilo. Ti z nás, kteří si ho ozkoušeli, si pak domů společně s opálením odnesli i drobné odřeniny:) občas o písek a v mém případě o samotný boogiboard, až později jsem si vzpomněla na Honzovu dobrou radu...vzít si tričko. Ale je to prima, pokud člověk přijde, jak na to...
Odřeniny v kombinaci se slanou vodou jsou mírně nepříjemné a hlavně jsou zarudle vidět.
Čas na pláži jsme trávili opravdu aktivně, měli jsme totiž půjčený míč. Nebojte se, tentokrát jsme volejbal nehráli. Jen jsme si ve vodě nenápadně pinkali, házeli, kopali a často pro něj plavali. A mé přání se vyplnilo...našli jsme malý tenisák:) takže už na pláži trudnomyslností rozhodně trpět nebudeme.
Nový týden byl zahájen opravdu příjemně. Byli jsme pozváni naší kamárádkou Chompoo (čti něco mezi Šampů a Čompů:) z Thajska na návštěvu do jejího share housu. Možná by bylo vhodné vás zasvětit do místní terminologie. Tedy jak je možné tu bydlet...jakožto student. Dost spolužáků, zvlášť ze Švýcarska, bydlí v tzv. home stay family - jednoduše u rodiny, která o ně pečuje. Kvalita péče je opravdu různá. V některé strávíte v klidu a pohodě mnoho společných chvil a výbornou stravu, v jiné baštíte jídla z fastfoodů (že by nové české slovo:) a o klidu si necháváte zdát...pokud lze vůbec usnout:) Jiná alternativa je share house a to je ta naše, také Chompooina:). Pak se možná ještě nějak nadává spolubydlení v bytě, ale to jsem nepochytila.
Každopádně u Chompoo jsme strávili jak příjemné chvíle, tak výborné jídlo. I když nám bylo řečeno, že nebude nijak vyvařovat, protože jí to moc nebaví a doma v Bangkoku si vždycky kupuje už hotové, tak jsem si nejen já - plechová huba - pochutnala. Totiž thai bašty dokážou být pekelně pálivé, že to naše evropské chuťové pohárky ani nedokážou pobrat. Navíc umí i pekelně smrdět...slušně se o nich dá říci, že je jejich vůně velmi silná. Kdo máte doma akvarijní rybky, přivoňte si k jejich krmení a tu vůni si představte x-krát silnější:) Nevím, jak je to možné, ale mně to vážně chutná a dokonce i začíná vonět. Ubohý Míša, ten s náma musel trpět. Pro něj byla připravena speciální nepálivá, nesmrdutá verze:) Resp. thajská a asi i ostatní asijská kuchyně se běžně podává tak, že uprostřed stolu jsou různé mističky s jednotlivými pochoutkami a stolující si podle chuti nandavají na své talířky, misky to, na co mají chuť a mohou tak vzniknout pro nás nezvyklé kombinace, např. nudle, rýže, vejce apod. Tento způsob stolování je vážně příjemný, ale značně nebezpečný pro labužníky se slabou vůlí jako jsem já. Hrozí minimálně dvě nebezpečí. Když si totiž dojíte to své na talíři, před sebou vidíte další a další pochoutky. Navíc vám hostitel stále opakuje, že je to všechno pro vás, jen to hezky dojezte, přece to nebude schovávat. V tom jsme asi trochu podobní:) Tak jsem toho prostě jako hodná Zdenička většinu spapala ... tofu, lososa, nudle, takový thajský zeleninový aintopf (udělaný z něčeho podobného lilku, pak nějaké lusky a houby mňam:), rýži s krevetí pálivou pastou mňam, mňam. No a za další, si je třeba dát pozor (a to se netýká jen jídla) na pusu. Neříkat nějak zvlášť nahlas, že vám to strašně chutná nebo že něco potřebujete koupit. Nevím, jestli se to týká všech Thajců, ale Chompoo je neskutečně hodný člověk. Takže máme v lednici pořádně zabalenou onu výbornou krevetí pálivou pastu s extrémně silnou vůní (obal: miska, pytlík, miska, pytlík a stejně je mírně cítit:)), po které mi Míša odmítá dát pusu :D... Nu, a když jsem před ní řekla, že si chci koupit nové ťapky (tady jim říkají flip-flop), tak na druhý den mi jedny přinesla, že prý je nepotřebuje a v žádném případě po mně nechtěla peníze. Takže opatrně:)
Hm, jak tak koukám, tak tento týden je opravdu prošpikovaný kulinářskými událostmi:) V pátek jsme si československy vyrazili na BBQ. Abychom si procvičili angličtinu, přibrali jsme si k sobě ještě pár spolužáků.
Tentokrát jsme si vzali i foťák, takže tentokrát můžete potěšit oko pohledem na výdobytek australské lenosti:)
Původně jsme chtěli vyrazit do Kings Parku, ale bohužel kvůli ohni byl zavřený. Jak tak sledujeme noviny, nastalo teď pravděpodobně období požárů. Ono s 40°C od rána se asi s něčím takovým musí počítat. Každou chvíli někde nějaký parčík vzplane a Kings Park tedy není vyjímka. Zatím nevíme, jak rozsáhlý požár byl. Až druhý den se ho místním hasičům podařilo uhasit a co jsme slyšeli, tak hořela ta část nefalšované bushe. My jsme na BBQ maximálně hasili žízeň a to již dříve zmiňovaným pivem s jelenem:) Československé jádro vydrželo nejdéle a s posledními paprsky slunce zamířilo k domovům. My jsme si na cestě vlakem užili nefalšovanou australskou výluku, která nám potrvá minimálně ještě týden. Naštěstí se týká jen vlaků po šesté hodině večerní.
A teď přichází čas na slibovanou třešničku... Přiznejte se, že jste si doma nedávno říkali ... Už by bylo na čase, aby ti dva konečně přišli s něčím zajímavým. Pořád jenom škola a pláž. To kvůli tomu nemuseli jet až do Austrálie ... Tak se teda pěkně posaďtě a dřze si brady. My jsme si totiž v neděli vyrazili za klokany, heč. A hádejte kam?
Tady jsou možnosti:
a) zoo,
b) farma,
c) hřbitov.
Ano, c) je správně. A tak si můžeme odškrtnout nejen to, že jsme viděli skippyho, ale navíc i australský hřbitov:) Pinnaroo Valley Memorial Park by už sám o sobě byl zajímavé místo, protože o nám známý náhrobek či urnový háj tu nezavadíte. Všude jsou jen malé cedulky. U nich umělé květiny, dárky a někdy i láhev od piva, zřejmě nebožtíkova oblíbená značka. Mezi tím vším se proskakují volně klokani a pozůstalí. Tohle místo vám nedoporučí pravděpodobně v žádné cestovce. My jsme se o něm dozvěděli od spolužáka.
Pokud chcete vidět volně poskakující klokany a zadarmo, tak tohle je místo pro vás:))
Jsou vážně roztomilí, něco mezi srnkou a králíkem, ale člověk se tím nesmí nechat unést. Když jsem se k jednomu (zřejmě to byl "old man" nebo "boomer" ... zkrátka samec) přiblížila moc blízko, začal mírně prskat a skoro se už začínal stavět na ocas. Jinak jsme viděli poměrně dost malých klokánků v kapsičkách.
Těm malým se říká "joey" a když se narodí, tak jsou velcí cca 2cm a váží méně než 1g. A takováhle malá potvůrka je schopná prodrat se z maminčina lůna(samici od klokana se neříká "old lady", ale "flyer" :) až do její kapsy, kterou po 7 až 1O měsících opustí.
Můžete se sami podívat, jak se drobeček bojuje (pravděpodobně vystřihnuto z nějakého pořadu National Geographic).
Klokan se v angličtině řekne "kangaroo", resp. se jedná o slovo z jazyku Aboridžinců a znamená "Nerozumím". Když totiž první Evropani uviděli tuhle hopkající srnku, ptali se domorodců, co to je za zvíře ... Ubohý vyjukaný domorodec snad ani jinak odpovědět nemohl. Klokan se stal později společně s Emu jedním ze symbolů Austrálie a to prý proto, že se vždy pohybuje dopředu a nikdy nazpět:)
Je pravda, že my jsme zatím žádného klokana couvat neviděli ... Asi by je to chtělo naučit:)
Tak to by bylo pro dnešek všechno. Ještě menší dovětek na závěr. Tento týden dorazil konečně dopis od maminky a potvrdil, že naděje umírá poslední. Angličané by asi řekli "Hope springs eternal".
ODKAZ NA GALERII KLOKANI
Žádné komentáře:
Okomentovat