5. část cesty: Kakadu National Park - Darwin - Litchfield National Park

30.6. - 1.7. 2009

Takže - po sedmi měsících se dostávám k původnímu rozepsanému příspěvku, který začala Zdeňka. Rychle na to vlítnu a snad ze sebe vyrazím i zbývající pokračování v co nejrychlejším tempu.

13. den - 30.6.

Za úsvitu si sdělujeme zážitky z komáří noci a snažíme se vše sbalit co nejrychleji. Čeká nás totiž 12km Barrk Sandstone Bushwalk (Nourlangie area) oceňovaný jako jeden z nejlepších treků v parku, který rozhodně nechceme jít v tom největším vedru. Snídáme až na místě poblíž Anbangbang Gallery, což jsou jednoduše okolní skály zdobené aboridžinským rockartem, tedy nástěnnými malbami, ve stejně zachovaném stavu jako v Ubirru. Byli jsme před tím ubezpečování, že tento trek moc lidí nechodí, protože je náročný... Takže se opravdu těšíme (Já tedy hrozně moc, Zd.). Sice mé nadšení mírně upadá, když se parkoviště pomalu začíná naplňovat, ale utěšuji se tím, že všichni míří jen na začátek stezky, kde je maleb nejvíc.
Po výstupu na skálu, kdy jsme opravdu turisty nechali za zády, se najednou ocitáme ve "ztraceném světě". Připadám si jako v Indiana Jonesovi... zelené rostliny, začernalé stěny skal... Nu, kdyby nás nedohnal nějaký ten pár podobných nadšenců jako jsme my, člověk by si vážně připadal jako objevitel.



Bohužel v průběhu tohoto treku dohnaly jednoho člena naší výpravy (v zájmu zachování mlčenlivosti o jeho identitě pomlčím) střevní potíže... Zkrátka poslední kilometry ve své podstatě Míša doběhává a připojuje se k fazolovému obědu u bilabongu dobrovolným půstem. (Ano, přiznávám se. Už ráno mi bylo dost špatně. A kdybych to nebyl já, kdo předtím hlasivě proklamoval "tenhle trek musíme jít!", nejraději bych celou akci zrušil. Ale takhle jsem se překonal, šel a nelitoval. Jen ty poslední kilometry už byly opravdu utrpením ;-)


Zde jsme navíc obdarováni izraelským členem opodál obědvající skupiny... A protože rozhodně nechceme plýtvat jídlem (oni svou cestu končí a museli by vše vyhodit), bednu plnou zeleniny a salámů s díky přijímáme, balíme a vyrážíme směrem k Darwinu, kde plánujeme postavit stany.
Odpoledne se už v Darwinu zastavujeme na íčku, hledáme kempy a záchody! Zrovna se tu konají dostihy a zítra bude Territory Day, takže jsme varováni, že ubytovací kapacity budou našlapány k prasknutí. Jeden kemp nám zavřel před nosem, ale v některém z následujících máme štěstí, místo je, ovšem stan se dá postavit jedině u dost rušné silnice. Večeřelo se (většina z nás) z darů našich izraelských sponzorů a do zvuku za hlavou projíždějících aut u stanu vedle hoblovali na kytaru lidičky, kteří shodou okolností měli kousek od nás stan už v Matarance. Ale tam nehráli. (Me osobně to nevadilo, já v noci napochodoval několik kilometrů po trase toalety-stan :-)

14. den - 1.7.

Ráno přejezd do jiného kempu, hlavně dál od silnice. Zkoušíme ten ze včerejška – pro nás místo nemají grrr, spíme v kempu, který má sem tam umělé palmy, v noci svítící! Den trávíme v Darwinu a dáváme si rozchod, protože každý z nás má jiný žebříček priorit. My se na ulici potkáváme s Francouzem a jeho německou spolucestující, (vzpomínáte na moskytový kemp?), a míříme především najít internet a nějaké ty památečky. Takže postupně obrážíme:

Parliament house s knihovnou v té samé budově (takže musíme projít bezpečnostním rámem, sundat pásek a odevzdat z báglů nožíky). Zrovna se tu konala výstava komunitní výstava fotek a překvapilo nás, na kolik jsme narazili českých jmen (Mr a Ms Petrů - fotka tak okolo roku 1945, sbírku fotek daroval George Jiří Němec atd.)


kostel Star of the Sea (s černou madonou)


Chinese Temple

Mall v řeckém stylu


místní potrhlosti


moc pěkný domek s čínskými znaky a pastelovými mozaikami, škoda, že jsem si ho nevyfotila atd. Stále procházíme město a držíme se v operativním prostoru záchodků. Nestíháme bohužel vidět všechno, protože nás dohání telefon od zbytku výpravy, která se už nudila. Takže jsme propásli i placenou pláž s umělými vlnami :-) A protože dneska je už onen zmiňovaný Territory Day, tak večer vyrážíme na ohňostroj k pláži u kasina a potom procházíme trh a posloucháme místní kapely.

15. den - 2.7.

Odjezd z Darwinu směr Litchfield NP, takže konec pochodování a víc koupání. Ještě poslední tankování v Darwinu a už razíme na cestu. Projíždění městečkem Batchelor, focení termitišť, větších než já (Zdenka) a různých dalších magnetických termitišť. Jsou jich tu mraky, moře :-)


Litchfield NP, to už je o vodě. Na Florence Falls nadšení, nádhera a trochu lidí.




Voda samozřejmě není z nejteplejších, ale koupajícím se AB děckám to evidentně vůbec nevadí. Procházka zpátky je kolem potůčku a polévkový oběd dáváme u potoka s nohama ve vodě. Vyfotíme pár pavoučků na krásných sítích, nádobí opláchneme v potoce a už si to fičíme do Buley Rockhole. Je to takový vodopádový potok - jednoduše voda se přelévá z jednoho vodopádku do druhého, koryto je zbržďováno a lemováno vymletými plotnami s vodou… parádní bazénky! Některé docela hluboké a bohužel toho dne naplněné kromě vody i notným počtem lidí, inu máme štěstí na nádherné zimní počasí - zima praští tak, že se nedá dělat nic jiného než se naložit do vody. Potkáváme se tu nejen s ještěrem water monitorem, ale i do třetice s párem z Mataranky zpívajícím v Darwinu.



Po koupalíku konečný přejezd na noc k Wangi Falls. Nádhera nadruhou, trochu pokažená artifišl betonovým přístupem (malé schůdky) do vody. Koupeme se takřka při západu slunce a ve skále u vodopádu objevujeme sice mini, ale dost hluboký bazének.


Večerní romantiku při opékání párků na klacku nad ohněm, a la česká bbq BUŘTY, později kazí náhlá záchodová recidiva. Naštěstí, jak se ukáže později, definitivně poslední.(Už třetí den jsem skoro nic nejedl, sem tam kus suchého toustového chleba a teď mi jeden kousíček ochutnávky způsobil fakt noční peklo. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem vůbec nespal, střídavě klepal zimnici a potil se horkem a jednu chvíli uvažoval, že budu s hady/pavouky na záchodě sedět celou noc. M.)