3. týden...ve škole

Během tohoto týdne se nic vyjímečného nestalo, jak už kolega dopisovatel zmínil, život zde se už pro nás stává rutinou. Resp. na nějaké větší výpravy za dobrodružstvím nezbývá čas, protože všechny své síli upínáme na studium angličtiny.
Nic zvláštního se tedy opravdu neděje a tak bych tento příspěvek mohla ukončit pár větami. Např. Během týdne jsme navštívili australskou banku a zařadili se tak mezi její spokojené klienty...nebo... V pátek i Michal poznal, zač je v Perthu barbecue (Foťák opět neměla ta správná strana, takže si o fotkách můžete stále ještě nechat zdát). A nakonec vše zakončit informací, že jsme neděli strávili vstřebáváním slunečních paprsků na nám již známé pláži Cottesloe při 35°C ve stínu a užívali si azurového oceánu, někdy i plnými doušky. (Informaci o místních teplotních poměrech bych trochu zvýraznila, aby to evropského čtenáře potěšilo a donutilo si ještě víc dopnout vaťák.) Jako bonbónek pak nakonec přidat, že na mne večer spadla garniž:))) Někdo tady měl asi stejný problém jako my v pražském bytě...potvora ne a ne držet... vypovídají o tom četné díry ve zdi, která do sebe jen tak něco nepustí a když, tak to asi dlouho neudrží. Každopádně jsme usnuli jako miminka...některá trochu spocená, ačkoli si před tím pustila větrák (Kdo mne znáte blíž, tak Vám nemusím říkat, kdo si tady to horko musí zpříjemňovat větrákem a ledíkem:) Prostě takhle bych mohla uzavřít uplynulý týden a nikdo by se na mne za to nemohl zlobit...Jenomže já si plně uvědomuju, že i běžné události Vás mohou zaujmout a dát podnět k zamyšlení.

Nuže, ráda bych tímto zodpověděla četné dotazy (zejména z řad našeho rodičovstva) týkající se naší stravy. Nebojte se, nemáme hlad. Nakupujeme sice s mírou (zatím jen s malým "m", s velkým se nám zatím nepoštěstilo), ale dostatečně. Sice jsme ještě nedosáhli takového umu a kvalit jako naši předchůdci...ještě jsme nezačali péct...zde je, myslím, třeba zmínit hrdinného českého dobrodruha Honzu (již o něm byla řeč), který tu upekl domácí český chleba a stal se tak mezi místními australskými polotovarovými sousedy pověstný jako zdatný kuchař. Ale musím se přiznat, že již mé očko zabrousilo na police s moukou a jinými základními ingrediencemi...však všeho dočasu, jen až začneme pracovat:))

Co tedy v našem nákupním košíku, ledničce a spížce nesmí chybět:
bílý toustový chleba - vážně dobrý a lze ho využít na všechny jídla dne (já si ho někdy na oběd ve školní mikrovlnce rozpékám s kečupem, salámkem a sýrem hmm ňamka:)
marmeláda - momentálně máme načlou jahodovou a pomerančovou (nejsme mlsní, prostě byly v akci:))
haselnut - levnější nutela !!ale dobrá!! dokonce i Míša, zarytý odpůrce čokoládových modifikací, ji baští, inu s toustovým chlebem chutná jinak než s tím naším.
burákové máslo - anglofonní záležitost, koupili jsme zatím jemně rozemleté, sladko slaná chuť - v kombinaci s nutelou nebo marmeládou si jej užiju i já, bůčkový typ.
vločky - tak ty jsou čistě pro mou spotřebu, pojídám je ke snídani v kombinaci s jogurtem a lžičkou marmelády nebo nutely, večer si je totiž předem namočím...mmm:))
jogurt - kupujeme rodinné balení...1kg...levnější a vydrží...Člověk tady na výběr moc nemá, buď balení pro vrabce nebo pro slona. Pokud jde o mne, tak beru slona:))
špagety a jiné italské těstoviny, sýr, kečup - k tomu snad ani nemusím nic dodávat:)
salámek - v současné době byste u nás v ledničce našli obrovskou šišku australského "polského" salámu...výborná koupě:)sloní
Zelenina a ovoce - např. jablka nebo rajčata jsou tu podstatně dražší, takže jsme zvolili alternativu pomeranče, okurka:) cuketa
Výše zmíněný jídelníček si zpestřujeme rýží, fazolemi, tuňákem či klobáskami, přičemž hlavním vařeným jídlem našeho dne (v jehož přípravě se poctivě střídáme) se stala časná večeře nebo pozdní oběd, každopádně mezi pátou a šestou po návratu domů. Na oběd si do školy připravujeme toustíky (mňam:) Pitný režim nám pomáhá dodržovat krabice zeleného čaje, kanystřík sirupu a místní voda (V baráčku po teplém dni i ze studeného kohoutku teče teplá:))ale nějaký ten ledík a chvilka v lednici to srovná.
K těmto dobrotám přibyla v týdnu krabice indonéských instantních nudlí Mykoren s omáčkami. V balíčku, podobném našim čínským polívkám, jsou u nudlí malé pytlíčky se sušenou cibulkou, sojovou omáčkou, kořením v oleji a speciální pytlík s chilli...nám stačí míň než půlka:)). V jiných polévkách či nudlích jsou též pytlíčky, ne však s tak chutnou náplní:) Pro milovníky asijské kuchyně v instantní podobě je to skutečná pochoutka. Byly nám doporučeny naší thajskou kamarádkou, která je jí snad i k snídani... a není sama. Díky ní jsme objevili krámek s asijským jídlem, takže se můžete v budoucnu těšit na podobné kulinářské zajímavosti:)
To by bylo pro dnešek vše...nějak mi vyhládlo:) Dobrou chuť.

P.S. Už jsme ochutnali i australskou specialitu vegemite - je to něco z kvasnic, zkrátka si to tu snad všichni místní mažou ráno na snídani, něco jako národní specialitka. V australském slangu se vžilo prý slovní spojení pro veselého, šťastného člověka "happy little Vegemite". Jak bych Vám jen přiblížila ochuť? Na wikipedii ji popisují jako slanou, trochu nahořklou a podobnou bujónu...já bych si s tím tak hlavu nelámala. Je to hnus...obvzlášt k snídani...osobně bych tuhle silně slanou záležitost zapíjela pivem:)hodně pozdě večer nebo brzo ráno...nebo vůbec. Prý se tu chuť naučíte mít rádi...stejně jako u oliv. Uvidíme, zatím je to pro mne opravdu pekelně slané.
Kdo chcete ochutnat a vyskytujete se např.v Anglii, tak tam mají něco podobného - marmanite. Zajímal by mne Váš názor:) Každopádně je to tu opravdu oblíbené a dokonce o tom zpívají Men at Work v hitu "Down Under".