2. část cesty: Katja Tjuta - Alice Springs - Mt Sonder

21.6. - 23.6. 2009

4. den - 21.6.

Ráno se probouzíme do pěkné kosy a doplácíme si kemp i na další noc, protože jsme se včera večer dohodli na drobné modifikaci naší trasy. Tedy ne ani tak dohodli, jako jsme byli donuceni, protože naše nevyhovující rezerva na autě nebyla vůbec vhodná pro jízdu do terénu. Protože nejbližší autoservis s požadovaným typem byl až v Alice Springs, tak jsme se rozhodli zůstat zde v Katja Tjuta National Parku o jednu noc déle a poté vyrazit rovnou do Alice Springs a s novou pneumatikou potom jet zamýšlený úsek cesty oproti původnímu plánu obráceně. Ale jsme v Austrálii, že, takže i tahle drobná změna bude znamenat zajížďku několik set km.

Po snídani jsme tedy vyrazili k Uluru s vědomím, že nemusíme nikam spěchat. Touto fotografií se tedy oficiálně přihlašuji do soutěže Vlčkotričko na cestách o vstupenku na další ročník Vlčkovice festu, huráá. (doporučuji)


Prošli jsme si hezky naučnou stezku okolo (cca 2 hodinky) a poté už nahoru! (ano, rozhodli jsme se nerespektovat náboženské cítění domorodců). Bylo tu docela dost lidí, přeci jen jsme přijeli v sezoně, ale i tak to se nám to bylo super, z vršku byl nádherný výhled. Seznámili jsme se tu s pánem z Victorie (možná říkal přímo z Melbourne,ale nejsem si teď jistý), navzájem se pofotili v různých pozicích atd.


Rychlá bašta (pozn. Z.) po sestupu a pak už frčíme na Kata Tjuta (další skalní útvar), kde máme v plánu fotit západ slunce. Ten si nakonec vychutnáváme společně s ostatními turisty, kteří si na rozdíl od nás vychutnávají ještě šampaňské. Další setkání se Simone!!. Po milionu a jedné fotce přesun do kempu a příjemná „italská“ večeře tentokrát s usmaženou cibulí na bbq, mytí nádobí v kuchyni a setkání se se zajíci a psy, ze kterých se nakonec vyklubalo, že jsou to dingové. Byli jsme varováni, ať na noc máme boty ve stanu, ale že uvidíme dingy pobíhat po kempu ... A opět na kutě, tentokrát s několika vrstvama oblečení, takže vypadáme jako panáčci michelin.

5. den - 22.6.

Podařilo se vyhnat nejmenovaného spavce na východ slunce (podle mě vstávat, v takovou nekřesťanskou hodinu, abych se mohl podívat na západ slunce, je nemravnost nemravná!) – na kopečku za kempem pár slov s paní z Melbourne (vyrazila také na východ slunce, na rozdíl od nás neměla iks vrstev, ale pyžamo a župan...a v noci se jí asi něco pěkného zdálo, protože měla jěště cinty:) Po snídani jsme zkusili ještě místní autoservis (předchozí dny byla sobota a neděle), podle očekávání nic. Takže najíždíme na plán B – po Lasseter Hwy a Stuart Hwy do Alice Springs. Alice Springs se teď nebudu zabývat, protože jak se ukáže později, ještě jednou se tu zastavíme :-) Město jsme jen tak rychle projeli, nakoupili pneumatiky v KMARTU, jídlo ve Woolworts (placené záchodky docela rarita v AU). Pro zlepšení nálady jsme spáchali jedno rychlé BBQ (na plynovém vařiči, protože veřejné elektrické BBQ jsme prostě nenašli :-( ) u vyschlé řeky Todd River.


Hezký zážitek z jídla a pití, jak by řekla Zdenka, mi trochu pokazil jen býčí mravenec, bull ant, který si vybral zrovna můj ukazováček jako pochoutku. Kousnutí tímto "obrem", mohl mít 4-5 cm, bych přirovnal asi tak k vosímu žihadlu. Slupnul jsem pro jistotu jednoho zirteca, ale kromě bolesti a asi dva dny zatuhlého prstu jsem celou příhodu odnesl bez následků :-) Po soumraku jsme vyrazili dál, vlastně zpět, čekala nás ještě pěkná štreka, než jsme dorazili do našeho dalšího tábořiště, náhodně vybraného podle Petrovi unavenosti a blízkosti zítřejší "atrakce", Mt. Sonderu :-)

Tábořiště to bylo pěkné (což ovšem zjišťujeme až druhý den ráno, protože my dorazili za naprosté tmy), má ovšem jen recyklovanou vodu, takže rychle večeře a pitivo z vlastních skromných zásob, oheň plápolá a ozařuje okolní kopečky. Tady bych se rád zastavil - tohleto tábořiště bylo naše první, které mělo tzv. "honour box". Nikdo místo nehlídá, jen se tam občas zastavují rangeři. Kdo dorazí kempovat, tak si vyzvedne z "honour boxu", takové kovové schránky, obálku, vyplní údaje o sobě, do obálky vloží podle podle ceníku požadovaný obnos a vhodí ji do "honour boxu". Na naší cestě jsme na tento styl placení narazili mnohokrát a musíme se přiznat, že jsme platili jen někdy, podle momentální nálady a hotovosti. V Čechách by se to hádám neujalo ;-)

6. den - 23.6.

Ráno zjišťujeme, že kemp je u vyschlého koryta, uprostřed kopců. U snídaně ohřátí u ohně a povídání s dalšími důchodci z Victorie plus "varování", že u Kings Canyonu dingové berou přes noc boty před stany. (Tak odsud máme tu historku s dingy co kradou boty!)


Vodu jsme nakonec nabrali o kus dál v Glen Helen Resortu, což byl jen takový přízemní podlouhlý baráček při úpatí skály. Koupili jsme povolení na zítřejší úsek cesty a potom už nás čekal několika hodinový trek na Mount Sonder, čtvrtý nejvyšší vrchol v Northern Territory. Překročili jsme další vyschlé koryto a výstup už byl neuvěřitelná červená nádhera – na vrcholu focení okolní krajiny a fazole na posilnění.


Na dnešek už máme v plánu jen dojet co nejblíže ke Kings Canyonu a přespat někde v bushi v Outbacku. Začalo se těžce smrákat a pořád jsme nemohli najít vhodný flek (ne moc daleko od "cesty", ale zase tak aby na nás nebylo vidět). Nakonec jsem jedno takové křovinaté místo operativně vypátral, takže potom už proběhla jen rychlá strava nudle migoreng potmě a zabalit a spát!

Pokračování zase za pár dní :-)
PS: Některé fotky zde zveřejněné opět fotil Petr či Libor, naše najdete v galerii.