3. část cesty: Kings Canyon - Alice Springs - Mataranka

24.6. - 26.6. 2009

7. den - 24.6.

Dnes vstáváme už před svítáním, jelikož máme velké plány. A také spíme na soukromém pozemku, resp. "pastvině" (můžeme-li nazývat písek a pichlavé křoví pastvinou ;-), kde samozřejmě nemáme co dělat, takže se snažíme tentokrát vypadnout dřív, než nás zvalchuje stádo krav. Včera večer jsme opustili West Macdonnell National Park a plánujeme absolvovat The Mereenie Loop, Mereenie okruh a dostat se do Watarrka National Parku, kde už na nás čeká Kings Canyon, Královský kaňon. Odkládáme snídani, balíme rychle všechny saky paky a vydáváme se na cestu. Hlad nás nakonec přeci jen dohnal, takže snídaně v trávě, resp. uprostřed silnice, nakonec byla. Na fotce vidíte mě, čaj, končící asfaltku a začínající prašnou cestu Mereenie Loopu vedoucí přibližně sto kilometrů přes aboridžínské území (kvůli tomu jsme si včera kupovali to povolení). Sedíce uprostřed cesty, přesto se nemusím přejetí bát, poslední auto jsme zahlédli někdy včera k večeru ;-)


Potkáváme opět velbloudy, mrtvé velbloudy, ptactvo a konečně i koně.



Zážitek z velice hezké cesty nám ovšem ke konci kazí opět píchlé kolo. A opět jen pár km před nájezdem na asfaltovou silnici! Opravdu smůla, která nás bude stát další peníze, nejen za náhradní pneu, ale také za benzín, jelikož musíme opět modifikovat naše plány, protože na rezervu můžeme dojet do Alice Springs jen po alfaltce a opět několika set kilometrovou zajížďkou. Ale začínáme si zvykat :-) Má to i pozitivní stránku - naše diskuze, jak přesně pojedeme dál tímto končí.

Na rezervu tedy dojíždíme do Kings Canyonu, kde se na treku potkáváme opět se Simon!!! Tady už to bude snad naposledy, říkám si, jelikož oni budou končit v Alice Springs a my v podstatě teprve začínáme. Můj odhad ale nevyšel, jak se dozvíte za nějakou řádku dní ;-). Ačkoliv mírně pod mrakem, vychutnáváme si fazole a takto posilněni si užíváme okolní výhledy. Hodná rangerka nám slibuje, že se poptá, jestli náhodou někdo od nich nemá náhradní kolo, které by nám pasovalo, ale podle očekávání nemá.


Po Ernest Gilles Rd a Luritja Rd se napojujeme (opět) na Lesseter Hwy. Máme samozřejmě v úmyslu jen to co půjde a dojet co nejblíž k Alice Springs (opět). Už po setmění a jen pár kilometrů od roadhousu Mt Ebenezer, který jsme si vytipovali jako dnešní tábořiště, zastavujeme u auta a příkopu a stopující ženy. Ukáže se, že je to aboridžínka, které se měla podle její zmatené mluvy vybít autobaterie. Náš původní plán pomoci ji odtáhnout auto do roadhausu, resp. osady, která je také nedaleko, ale rychle opouštíme, protože že ukazuje, že dotyčná osoba je hodně opilá. A navíc není ani sama, z auta se postupně začínají soukat ven další opilí aboridžínci plus pes. Situace začala být dost nepříjemná, tak jsme rychle zapadli zpátky do auta, slíbili, že jim zavoláme pomoc a zmizeli ze scény. Hned při příjezdu k roadhousu jsme natrefili na řidiče záchranky (i s vozidlem), který se tu shodou okolností taky rozhodl přespat. Popsali jsme mu situaci, on se začal smát a na rovinu nám řekl, že to máme pustil z hlavy, že je to tady normální a oni si prý poradí - mají deky a rozdělají si na noc oheň, jsou to přece aboridžínci ne? Tak jsme to taky z hlavy pustili, protože se nám to už moc řešit nechtělo.

Nocležiště bylo fajn, zadarmo sprchy, elektrický vařič i BBQ. Čekala nás krásná teplá (relativně) noc, škoda jen, že hospůdku zavřeli dřív než jsme stihli pojíst. Škoda, chtěli jsme ty dnešní zážitky nějak spláchnout. Někteří z nás se vykoupali, ale já, drsnější polovička, jsem se rozhodl nemýt se až do Mataranky a taky jsem to hodlal dodržet! ;-)

8. den - 25.6.

Ráno pokračujeme do Alice Springs po nám už známé Stuart Hwy. Tentokrát se zkoušíme nejprve na letišti poptat v Europcar, naší autopůjčovně, zda-li nám nemůžou oni kolo nějak vyměnit. Nemohli. Dali nám ovšem kontakt na autoservis, takže míříme tam, cvakáme další peníze za pneumatiku, necháváme vyrovnat tlak v kolech a po větším nákupu ve Woolworthu si dáváme rozchod po městě. A pamětihostech, kterými ovšem Alice Springs, bývalá telegrafní stanice, která se postupně rozvinula v menší městečko, příliš neoplývá. Je tu pár zajímavých budov, "řeka" Todd která je samozřejmě bez vody a houfy obchůdků se suvenýrama, protože turisty je to tady relativně přecpáno. Alice Springs je totiž IKONOU, pravým "středem" Austrálie, který musí každý navštívit :-) Jo a taky je to po cestě na Uluru, že. Mě osobně zaujalo také to, že téměř každý desátý člověk tady má občanství USA. Vysvětlení je jednoduché - v okolí města je americká naváděcí/sledovací stanice pro satelity, takže se to tady "inžinýry" z NASA a agenty CIA jen hemží ;-)



V Alice Springs se staly dvě zásadní události. Špatná - zjišťuji, že jsem si zapomněl v Perthu kreditku od českého účtu. Neuvěřitelná - zde, uprostřed zapadákova uprostřed pouště uprostřed Austrálie, rozpoznávám/potkávám v davu Mílu, naši kamarádku z Prahy!! Nemáme bohužel příliš času v už tak opožděném harmonogramu, takže dáváme jedno rychlé pivko na zahrádce. Díky Mílo, ještě ti za něj dlužíme peníze, v Čechách ti to desetinásobně oplatíme ;-)


A k večeru už to zase valíme na sever jak to jen jde. Překračujeme obratník kozoroha a po asi 300 km už opět za tmy dojíždíme do Barrow Creeku, kde jsme se rozhodli přenocovat v místním roadhousu. Mají tu rozhodně zajímavou výzdobu interieru, který i my dále vylepšujeme naším uměleckým dílem. Jestli tu nějací Češi byli před námi, tak tu nic nenechali. A nechali-li, my jsme nenašli, přestože jsme hledali opravdu důkladně.




Dáváme si plechovkové pivo VB, kecáme chvíli s majitelkou a pozorujeme cvrkot aboridžínců okolo. Potom už jenom rychlo-nudlová večera a hajdy do spacáku.

9. den - 26.6.

26. červen
Ráno pokračujeme směr Mataranka. Zastavujeme se u Devils Marbles, Ďáblových kuliček, a nemůžeme najít ty dvě koule, u kterých se každý fotí :-) Je to rozhodně zajímavá zastávka, ale kdybychom to neměli po cestě, určitě bychom sem zajížďku nedělali, protože až takové terno to není (uvážíme-li kolik stovek kilometrů sem člověk musí urazit).


Projíždíme Tennant Creek... za den děláme asi 700km a dojíždíme do Mataranky. Mataranka - to jsou termální prameny pod palmami. A opravdu, už jak jsme se blížili klima se výrazně měnilo. Bylo tepleji a vlhčeji :-) V kempu se potkáváme s prvními Čechy Adélou ze Zlína a jejími rodiči (tímto zdravíme a případně ať se ozvou na náš email, jak dorazili atd.), dáváme koupáníčko v termálním vybetonovaném bazénku, zkoušíme i koupání v řece, která je podstatně studenější, s mírně nepříjemným pocitem, že zde určitě jsou „freshies“, tedy neškodní (ehm, ehm) sladkovodní krokodýli, jejichž hlavní potravou jsou práci, ryby a obojživelníci. Ale jsme v Severním teritoriu, takže je tu i všudypřítomné riziko "salties", většího, extrémně nebezpečného krokouše. Rangeři v kempu nás ovšem uklidnili, že teď tu určitě žádný není, páč pasti s návdnadami jsou netknuté. Věřili jsme, nicméně voda byla fakt pekelně studená, takže jsme v řece stejně dlouho nevydrželi. A to nemluvím o podivném pocitu, kdy se vám stále něco otírá pod vodou o nohy... vy víte, že to jsou jen kořeny stromů a rostlinky, ale i tak, není to úplně vončo :-)




Fotky výše jsou od řeky, video s naším rozumování níže je ze stezky od kempu ku termálnímu pramenu, které uvidíte až příště, páč hlavní koupačka byla až zítřejší den ;-)



Dáváme večeři u ohně a dozvídáme se od Adély, že zemřel Michael Jackson. Zapíjíme „žal“ pivem za poslechu estrádní dvojice v kempu. Jdeme spát, konečně je opravdu teplo a noc doprovází jen pištění netopýrů.

Tak to je pro dnešek všechno, další díl je v plánu na příští neděli, těšit se můžete hlavně na dobrůžo u Jim Jim Falls a Twin Falls, dvou hodně zajímavých vodopádů.
PS: Některé fotky zde zveřejněné opět fotil Petr či Libor, naše najdete v galerii a v druhe navazujici galerii.