Práce II. aneb Jak se chodí u klokanů pro pivo do studně

Drazí pozůstalí...vytrvalí čtenáři!
Ano, už jsem tu opět "já" se svými třemi tečkami:) a mohu Vám popravdě sdělit, že nebylo dne, kdybych si neříkala, už by bylo na čase Vás obšťastnit dalším příspěvkem. Ale věřte tomu nebo ne, nenašla se skulinka v mém nabitém diáři, až teď.
Takže, kde jsme to skončili, resp. kde skončil svůj výklad můj velectěný kolega. Stále jsme u tématu, které Vás jistě zajímá. Zvláště v těchto dnech, kdy se "práce" stala nejskloňovanějším slovem snad ve všech jazycích. Nuže tedy, nebudu Vás již déle napínat...
Jen ještě malé nastínění "tady a teď". S Velikonocemi přišel na klokany podzim, zatím spíš vypadá jako naše babí léto, ale prý má přituhnout. Co se týče školy, jsme takřka v polovině našeho dalšího kurzu angličtiny(Cambridge ESOL - English for Speakers of Other Languages, CAE - Certificate in Advanced English)a to mnohem intenzivnějšího než byla tzv. general English. Naše spokojenost nezná mezí, protože poslední dny na "dženeralu" (tak jsme si to hezky počeštili) už to byla docela nuda, nuda - šeď, šeď. Na druhou stranu jsme zase měli víc času na hledání práce a obíhání nejrůznějších pohovorů. Tak tedy, to bylo tak...

Pozn. autora. V tomto příspěvku budu psát čistě o sobě... Pokud se zmíním o někom jiném, tak upozorňuju - budu reprodukovat pouze svůj a jenom svůj názor, dojem nebo něco podobného.

Jak začít? Nejlépe asi úplně od začátku. Narodila jsme se 22. 3. 1983 v Sušici rodičům v nejlepších letech, kteří byli přesvědčeni o tom, že druhé dítě je právě to, co jim schází ke štěstí. To ale netušily, že ...
Úplný začátek asi nebude to pravé. Začnu tedy jinak. Jaká byla má představa, resp. po jaké pracovní příležitosti mé oko zelené pohlíželo? Prvně určitě něco málo v oboru - osobní asistence (po jejich "carer"); ale i klasická pracovní místa pro batůžkáře:) "backpackers". Vypotila jsem jakýstakýs životopis, do kterého jsem nacpala úplně všechno. Zavzpomínala jsem na své vracení lahví a krájení melounů ve Sparu, na zamaštěnou kasu a "2Odkg může být" v uzeninách u Procházků, na stlaní postelí a uklízení na Jaboku, ale hlavně na své různé praxe a prácičky na poli sociálním a speciálně-pedagogickém. Všemu jsem dala tu "správnou formu" a v rámci spisovatelské licence něco sem tam přidala ... Vznikl z toho Ferda Mravenec trochu potřísněný Broukem Pytlíkem. Ono totiž nestačí napsat "recepční - Jabok", musíte jasně charakterizovat náplň práce. Tímto bych chtěla poděkovat anglické verzi wikipedia. V životě by mne nepadlo, že někde na netu bude definice pokojské, recepční nebo číšníka. Z tohoto dlouhého všeobjímajícího nakonec vznikly nezávislé čtyři životopisy, konkrétně zaměřené na pracovní pozice: číšnice - pomocná síla v kuchyni (kitchen hand), pokojská - úklizečka, sociální pracovnice - au-pair a nakonec doplňování zboží - pokladní.
Na radu zkušených jsem si sedla jednoho zoufalého večera ke zlatým stránkám (Yellow pages - žluté stránky... Proč my máme zlaté?) a vypsala si všechny možné webové odkazy organizací a firem, které by mohly potřebovat tak schopného pracanta jako jsem já. Po večerech zasurfovala na netu a porozesílala životopisy. Každý den jsem minimálně dvakrát denně kontrolovala stránky z inzeráty, jesli se náhodou neobjevilo něco nového. Ale, jak už bylo v minulém příspěvku zmíněno, napotvoru jsme se ocitli v mrtvém měsíci. Navíc tiskárna ve škole přestala fungovat a počítačová učebna procházela modernizací (Ta je v současnosti ukončena, ale podle posledních zpráv systém odmítá spolupracovat... Nepřipomíná Vám to něco...). To vše zrovna ve chvíli, kdy jsme potřebovali tisknout životopisy a obcházet s nimi supermarkety, agentury apod.
Nakonec se nám ale "návnadu" podařilo rozhodit a nastalo období čekání. Na můj vkus docela dlouhé:) a nebýt ramene jednoho nejmenovaného, tak i docela depresivní.


Jen si to přiznejte, v takové situaci přeci nejde ani tak o práci samotnou. Myslím, jako vydělat peníze, abyste měli z čeho žít. S tím musíte počítat a mít nějaké rezervy... Telefonní čísla, kompromitující fotografie, tajné konto apod. Ale tady jde hlavně o čest a Vaše sebevědomí. Nastává chvíle na sebezpyt. Co by tomu přeci řekli lidi? ... Vona ta mladá Hromádkojc, jo, pani, představte si to, v tý Austrálii, si prej nenašla práci nebo co, halejte to, při tom na školy ji poslali, prej študovaná a vidite, je jí to beztak prd platný, dyž nynžko je ta kríze... Podobné chmurné představy se Vám, pokud jste stejně sebekritičtí jako já, prostě honí hlavou, ať chcete nebo ne. Navíc Vám začnou přicházet odpovědi, že pro Vás sice práci nemají, ale vedou Vás v evidenci, s čímž si ale momentálně můžete tak akorát namazat prsa. Pár rybek se ale v síti přeci jen objevilo a to naráz. A jakoby se všichni domluvili, jsme začali být žádaní a diář se opravdu hodil.
První můj australský pohovor bylo neuvěřitelně příjemné posezení s jedním chlapíkem - vozíčkářem. A ač jsem v závěru práci nedostala, byl to pro mne neuveřitelně povzbuzující zážitek. Dotyčný hledal asistenci na pozdní noční hodiny a já, jelikož nemaje auta a ani ridičáku, navíc bydlící na opačném konci města, bych dle něj jen těžko mohla dojíždět. Každopádně jsme si pěkně popovídali a zůstáváme stále v kontaktu. Pro mne to znamenalo ujištění, že jsem schopná prodat své zkušenosti a zeptat se na to, co potřebuji. A to všechno v angličtině. Samozřejmě, že s chybami, ale účel byl splněn. S pocitem plným odhodlání jsem pokračovala v rozesílání a odepisování.
A pak jednoho dne k mému zděšení zazvonil telefon. Z telefonování jsme měla do té doby takřka panickou hrůzu. Maila doma s pomocí boží, přísedících a slovníku nějakým způsobem zformulujete. Ale v telefonu nejen, že musíte pochytit, co po vás vlastně volající chce, což s místním akcentem je někdy naprosto nemožné, ale musíte mu také okamžitě odpovědět. Z dvouminutového telefonátu se tak stává utrpení zamotávájící jazyk a zavařující všechny mozkové závity a závitnice. Po skončení se zbroceni potem snažíte vzpomenout, o čem to všechno vlastně bylo a na čem jste se to u všech všudy domluvili. Upřímně nemáte ani páru, kdo to vlastně byl, protože těch inzerátů a mailů bylo "mrtě", takže není ani ve Vašich silách si je prostě všechny pamatovat. Takže pak se probíráte poznámkama, mailama a nakonec z posledních sil držíte v rukou "ten onen". Nakonec se mi v jeden týden sešly ty nejdůležitější pohovory, hezky pěkně po dnech za sebou.
V pondělí 9. 2. 2009 "pokladní" v liquer shop u IGA supermarketu dvě stanice vlaku od domu, v úterý "carer" v Retirement village St. Miclas a ve středu "osobní asistence". Osobně jsem preferovala poslední dva, protože přeci jen práce v oboru. Navíc retirement village by byla pro mne nová zkušenost. Práce se seniory a to v zařízení, které u nás zatím, pokud vím, v takové podobně a hlavně rozsahu běžně nemáme. Myslím tím, že naše domovy seniorů rozhodně nejsou "vesničky" složeny ze samostatných baráčků - bytových jednotek - pro aktivní páry, nabízející nejrůznější služby od lékařských až po ty komunitního rázu. Samozřejmě s blíže stojícím větším domem, který ve svém výsledku přibližuje naší "LDN". To vše ale v malém počtu "uživatelů" a v nejrůznějších lokalitách např. uprostřed města, v blízkosti pláže nebo u řeky.
Nastal tedy týden velkých očekávání. Rozhovor v liquer shopu s příjemných managerem připomínajícím něco mezi Pavlem Bobkem a Johnny Cashem změnil trochu můj názor a začala jsem uvažovat, že bych práci za kasou mohla zvládnout. Nešlo o to, že bych ji nechtěla dělat, ale obávala jsem se zbytečného stresu, angličtiny a hlavně těch jejich peněz. V té době jsem totiž měla ještě problém rozeznat jeden dolar od dvou (klasická anglická logika, menší mince nese větší hondotu:) Domluvili jsme se spolu tedy, že si dáme na druhý den vědět. V úterý jsem ráno naklusala do retirement village se složkou, kde se skvěly dvě úžasná ohodnocení (jeden ze školy a druhý z mé minulé práce), a nastartovaná zaujmout na první pohled. Tento pohovor už byl veden na dosti vážné bázi. Musela jsem vyplnit tři ... formulářů, projít si šanon věnovaný mé budoucí náplni práce a moje nadšení začalo pomalu upadat. Budu vůbec schopná dělat tak náročnou práci (oddělení s lidmi trvale upoutanými na lůžko) a při tom chodit do školy? Navíc s tím, že ještě před tím, než práci dostanu, budu muset zaplatit $50 za Police clearance (něco jako výpis z trestního rejstříku). Nicméně jsem se nechala provést areálem a slíbila se ozvat ještě během odpoledne, zda jsem schopná dopravit se hromadnou dopravou na ranní... Každý se Vás tady hned ptá, když zjistí, že nemáte auto, zda jste vůbec schopní se do práce dopravit ... Návaznost spojů je tu totiž někdy opravdu komická.
A tak jsem se začala rozhodovat. Probírala jsem si v hlavě rozhovory zas a znova, počítala výhody a nevýhody. Nakonec jsem to už nevydržela a zavolala jsem do obchodu, jestli mne tedy berou nebo ne. Rozesmátý manager mi do telefonu oznámil, že jsem práci dostala a já rozzářená zavolala do retirement village, že už práci mám a že se tímto poroučím. A ráda:) Po chvilce mi to začalo vrtat hlavou. Paranoia. Rozumněla jsem mu dobře?


Rozumněla a od čtvrtka 12. 2. 2009 jsem hrdý zaměstnanec Hambley´s Cellarbrations. Pracuji čtvrtky, pátky a soboty, občas i středy. Po škole pěkně naklušu v uniformě do práce. Společně s kolegy (všechno Aussie) obsluhujeme zákazníky, doplňujeme zboží ... Když se pak zavře krám, tak začneme společně s majitelem - s tím sympatickým managerem Alwynem - ochutnávat náš sortiment. Michal, protože si mne po práci zodpovědně vyzvedává, abych se nevracela v noci potmě, je pozván také. Procvičujeme naši angličtinu, porovnáváme české a australské kultury (rozumněj pivo)apod. Jednou jsme se tak zapovídali, že jsem se z práce vrátila až ve dvě ráno:) Není to sen, ochutnávat piva a zadarmo... Zvlášť v zemi, kde je tohle všechno pěkně drahé. Bylo by to na dlouhé a možná ještě delší "povídání", než bych vylíčila, co vše se v takovém krámku může stát. Co bych ale hlavně chtěla dodat a co mne prostě stále dojímá, jaké kolem sebe mám v práci skvělé lidi.


Když jsem jednou na cestě do práce píchla kolo, které jsem si půjčila od spolubydlících (Petr a Majka od února bydlí s námi), Alwyn se hned dal do opravování. Nakonec kolo odnesl ke kamarádovi, který vlastní krámek se sportovním vybavením, a za chvíli přinesl duši fungl novou. A takhle je to u něj se vším. Jestli bude nějaká anketa o nejlepšího managera, tak Alwyn má můj hlas.
Pozorný čtenář si jistě povšiml, že jsem se ještě nezmínila o pohovoru třetím. Věřte nebo ne, byl též úspěšný. Takže nejen, že se stávám pomalu odborníkem na místní distribuci piva (dokonce tu mají jedno podobné Nektaru:)a každý pivovar má jedno pivko, které přirovnává k českému:))), tak navíc pracuji o nedělích jako osobní asistentka jedné slečny s autismem. Ale o tom podrobně až někdy jindy.
Kolem koukolem, milá Blážo Vopršálková (výběr jména čiště náhodný), abys věděla, tak práci jsem si našla a jak tak vidíš, ne jen tak ledajakou:)) Takže na zdraví a ať to vydrží... Zaklepejme na dřevo.

P.S. A aby Bláža neměla lehké spaní, tak jsem už dokonce musela práci s velkou lístostí (ale vnitřním zadostiučiněním) odmítnout, protože už prostě nemám kdy:)

(Fota v nákupním košíku zapůjčil Petr Šimek)

ODKAZ NA GALERII FOTEK

Práce I.

2.2. - 22.3. 2009

Tak je to tady, po více než měsíční pauze jsem se opět dokopal napsat nějaký ten článek. Zatímco Západní Austrálie oslavovala svého prvního Oscara, kterého posmrtně získal místní perthský rodák Heath Ledger za roli Jokera, my jsme si užívali měsíc volna od školy, který jsme ale částečně strávili hledáním a posléze vykonáváním práce (e!e). Takže po dlouhé odmlce vaší oblíbené relace se můžete těšit na tři tématicky zaměřené díly, aneb jak říkával klasik: Práce I., Práce II., Práce III. A začínáme samozřejmě teorií :-)

Takže jak se nám, studentům z cizí země, hledala v Perthu práce? Docela zajímavě. V televizi každý den slyšíte zaklínání ekonomickou krizí, velkým nárůstem nezaměstnanosti, omezováním víz pro zahraniční dělníky, potížemi důlního průmyslu z důvodu klesající poptávky, snižováním platů atd. Vláda dokonce vypustila obří záchranný balík několika desítek miliard dolarů a teď do toho všeho přicházíme my s naším "já chtít práca tady". Ale celkově to oproti ČR není špatné, takže jestli krize opravdu existuje, Austrálie je dobré místo, kde ji přečkat :-)

Čistě teoreticky úspěšnost získání práce závisí na:
- vaší úrovni angličtiny: schopnost porozumět mluvenému i psanému slovu, domluvit se po telefonu, psát emaily atd. Čím lépe rozumíte, tím lépe pro vás. Vzhledem k silnému australskému přízvuku a rychlosti jejich mluvy to nemusí být tak jednoduché ani pro pokročilého mluvčího :-)
- zkušenostech: máte-li zkušenosti v jakémkoliv konkrétním oboru, a budete-li si v něm hledat práci, nezapomeňte všechny relevantní informace všude hlásit, psát do živopisu, zdůraznit v cover letteru a nejlepším případě si dovezte anglicky psané reference, resp. domluvte si alespoň 2 osoby, které vám budou v případě potřeby schopny reference poskytnout (anglicky).
- vzdělání: v austrálii se budete českým univerzitním diplomem ohánět zbytečně, protože naše vysoké školy tu obvykle uznávány nejsou. Dovezete-li si ovšem anglický sylabus vašeho ukončeného studia, který bývá už docela standardně přílohou diplomu, nic tím nezkazíte. Já ho na přijímacím pohovoru tak trochu vnutil a nebylo to vůbec na škodu :-)
- další kvalifikace: řidičák, certifikáty získané tady v Austrálii, RSA (odpovědnost pro podávání/prodávání alkoholu), WA police clearance (výpis z rejstříku trestů) ... po tomto všem se zaměstnavatelé často ptají, případně rovnou vyžadují.
- typu práce, kterou byste chtěli dělat: většina studentů si ovšem práci hledá/najde na poli úklidu (cleaning), doplňování zboží do regálů (shelving), pomáhání v kuchyni (kitchen hand), číšničení (waitering), prostě pohostinství (hospitality) všeobecně, kde reference ani vzdělání obvykle nepotřebujete, nicméně i na obyčejného umývače nádobí vyžadují předchozí zkušenosti, které je dobré do živopisu uvést, případně si je vymyslet. Kdo z nás nikdy nemyl nádobí nebo neuklízel pokoj, že? ;-) Trocha lhaní je tu nutností, jinak práci seženete velmi velmi těžko.
- životopise: docela důležitá záležitost, bez které se snad práce ani sehnat nedá (tady v Perthu). V životopise uveďte všechno, co by mohlo vašeho potenciálního zaměstnavatele zajímat. Že máte doktorát v jaderné fyzice a 5 let praxe ve výzkumáku je fajn, ale ucházíte-li se o práci poskoka v kuchyni, nemusíte se zatěžovat podrobným rozepisováním.
- cover letteru: v cover letteru, který se píše na každou jednotlivou pozici, uveďte kdo jste, co děláte a proč se zajímáte o nabízenou práci. Napište také něco o sobě, vypíchněte relevantní zkušenosti z živopisu a vyjmenujte vaše silné stránky ("já být velká spolehlivá pracant a umět všechno") :-) Délka od pár řádků až po zhruba po stránku. Často cover letter nepotřebujete, ale nikdy jím nic nezkazíte! Jedna osoba zde, jejíž rodiče vlastní restauraci, nám prozradila, že oni osobně se ani životopisy bez cover letteru neobtěžují číst :-)
- vaší dostupnosti: do jazykového kurzu se obvykle musí chodit pondělí-pátek, 9am - 3pm a i odborné kurzy zaberou několik dní v týdnu. Zaměstnavatel často požaduje vaši flexibilitu, kterou mu jako student můžete poskytnout jen omezeně. Ale jde to, dost prací se dá dělat třeba jen na odpolední/večerní/noční směny.
- typu a délce víza: typ víza limituje počet hodin, které můžete legálně pracovat. Na studentské vízum je to 20 hodin týdně po dobu trvání školy, o prázdninách můžete pracovat neomezeně. Na délku víza se ptá zase zaměstnavatel, který chce mít jistotu, že čas a prostředky investované do zaučování nové osoby se mu za tři měsíce nevypaří někam do neznáma. Takže správná odpověď na otázku ohledně délky víza je "rok a více". Je-li to pravda, tím lépe, není-li to pravda, nevyhnete se pár vteřinám trapného lhaní.
- období, kdy práci hledáte: leden a únor jsou všeobecně považovány za nejslabší měsíce v roce, což můžeme potvrdit, protože počet inzerátů v místních komunitních novinách klesl až na nulu.

Ovšem tím nejdůležitějším faktorem úspěchu je samozřejmě štěstí - máte-li ho, sežene práci klidně za den. Takový případ se ovšem stane jen občas, ale po pár týdnech si práci, byť i jen pro začátek na pár hodin, sežene každý, kdo pracovat chce.

Práce se nejlépe hledá v novinách, místních komunitních novinách a na specializovaných serverech. My se zaměřujeme především na http://perth.gumtree.com.au a www.seek.com.au, inzertních serverů je ovšem mnoho. Druhá možnost, jak si práci najít, je vytisknout si několik životopisů a osobně obcházet restaurace, obchody, hotely a další podniky. Obě metody mají své výhody i nevýhody a ideální je je kombinovat. A hlavně vytrvat :-)

Toliko tedy první nudný teoretický díl, v rychlém sledu budou následovat kasovní trháky, kde se už dozvíte konkrétní pracovní pikantnosti v mém a posléze i Zdenčiném podání :-) A na závěr samozřejmě nemůže chybět pěkná a milá zajímavost, která potěší každého milovníka dobrého filmu a hudby. V úvodu jsem vzpomínal Hedge Ledgera a právě teď jsem si přečetl, že kapela AC/DC ještě žije, hraje a dokonce vyprodala v Praze koncert! Jsou hoši šikovní, ale největší slávy dosáhli ještě se zpěvákem Bonem Scottem. Věděli jste, že právě tento muž a Hedge Ledger mají jedno společné? Ano, uhodli jste - krematorium :-)


Bedřich Rambousek: Pane doktore, vy všechno zlehčujete. Já nejlíp vím, jak mi je. Já už tady dlouho nebudu.
doktor Skružný: Chceš lázně, Bedřichu?
Bedřich Rambousek: Nechci, to mi nedělalo dobře.
doktor Skružný: Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď.
Bedřich Rambousek: Tam jsem byl. Předloni. Tam trpím průjmama.
doktor Skružný: Tak jeď do Tater.
Bedřich Rambousek: Já nesnáším vejšky.
doktor Skružný: Tak víš, kam jeď. Jeď do Pelhřimova. Prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš... Další!
(Vesničko má středisková)

Aussie slang

19.1. - 1.2. 2009

Austrálie je velká země a je tu hodně slyšet americký slang. Místní slang se často liší oblast od oblasti. Upozorňuji, že vše popisuji z pohledu Západní Austrálie, tak si v Sydney či Melbourne nestěžujte, pokud se něco řekne jinak. Tady v Perthu se prostě "šprechtí" takhle:

A: Hey mate! How are ya?
B: Yeah - good `ay! Yarself?
A: Good mate, good. Ya want a brewski?
B: Hell yeah. Love a coldie. I`ll have a crownie, ta.
A: Okey dokey - two crownies thanks.
A: Cheers!
B: Cheers! Nothin` like a coldie in this heat.

O čem že byla tato konverzace? Samozřejmě o pivu :-) Mate znamená friend, přítel, především mužského pohlaví. V Austrálii je každý "mate", takže se často říká "G`day mate" nebo "Thanks mate". Brewski a především coldie je beer, pivo. Crownie je typ piva, ležák. Tak snad teď už je vše jasnější :-)

Čas na video: Monty Pythonovská scénka s profesory z kabinetu filozofie Australské univerzity v Austrálii se vám bude líbit.

Australská angličtina je plná hovorových výrazů, slangových slov a slangových frází. Přidáme-li k tomu podivný australský přízvuk a mluvení s téměř zavřenými ústy, nemůžou se tady divit, že dokážou zmást i rodilého anglického mluvčího, natož nás chudáky studenty :-) Trošku přeháním, ale už jsme zde víc jak dva měsíce a australanovi po telefonu prostě nemáme šanci rozumět. Zajímavé je, že, ve face-to-face komunikaci, většinou nemáme problémy se staršími lidmi, ale dětem a puberťákům nerozumíme téměř ani slovo :-)

Správný Australan zkracuje. Všude, kde je to jen trošku možné, je ideální délka slova jedna slabika. A když přihodíme navrch zvláštní koncovky, tj. "a", "ie", "o", "zza" nebo jen "z", máme tu aussie slang jak vyšitý. Pár příkladů:

cuppa - a cup of tea or coffee
Aussie - Australian
Angie - Angela Angie
Barbie - Barbecue
footy - football
Johnno - Jonathan
smoko - v podstatě přestávka v práci, tea break, původně na cigaretu, ale dnes už to není nezbytné
arvo - afternoon
Shazza nebo Shaz - Sharon

Důležitá slovní zásoba:

tinnie - plechovka piva
stubbie - láhev piva
esky - přenosný chladící box
slab of piss - karton obvykle 24 piv
mongrel - pěkná ženská
root = have a sex :-)
snag - klobáska
chook - kuře
old bomb - auto
the dunny - záchod (původně kadibudka)

Kdo má zájem celou problematiku nastudovat hlouběji, tady je dobré začít.

A několik komplikovanějších frází:

I forgot her birthday mate and she spat the dummy. Doslovný překlad je něco jako "Zapomněl jsem na její narozeniny kámo a ona vyplivla dudlíka". Pomůcka: dítě když se vzteká vyplivuje dudlíka a řve. Takže zmiňovaná věta znamená "Zapomněl jsem na její narozeniny a ona byla hodně nas...štvaná" :-)

She`ll be right mate! znamená prostě a jednoduše "It`s OK" či "Don`t worry about it" atd.

He`s not a pom mate, he`s dinky di znamená "Není Angličan, je to Australan". Tohle už je trošku komplikovanější: POM je zkratka Prisoner Of her Majesty, vězeň jejího Veličenstva, tedy Angličan (Australané jsou přeci svobodní :-). DINKI DI znamená něco jako opravdový, pravý, nefalšovaný, v Austrálii tedy Australan.

Tak, myslím, že základy jste pochytili, takže na závěr jedno cvičení. O čem ten dialog asi je? :-)

A: G`day mate. How ya goin? Doin` anything over the weekend?
B: Dunno. Had a blue with the bird yesterday arvo. I really di me block and she`s through. So maybe it`s off on Saturday.
A: You moron. Were you plastered or something?
B: Fair go. Quit stirring.
A: Hell, you`re a no hoper. Get off your butt and go make it up with her.
B: Well, I was goin to give her a ring today but we were flat out at work and the boss was goin crook at anyone he caught bludging.
A: Listen mate. Get in your bomb and duck around and see her. Take her a box of chockies. She`ll come good.
B: You don`t know her. I`ve got Buckleys chance of getting her to come to the barbie. I`ve really blown it this time.


Good on ya mate! :-)

Australia Day - 26. leden

19.1. - 1.2. 2009

"Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každou středu, jako každý pátek. Je tady váš Arnošt se svou diskotékou. Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn!" Na úvod malé prohlášení: začínáme si teď opravdu seriózně hledat nějakou práci, což v praxi obnáší denně cca dvě hodinky procházení inzerátů a odpovídání na ně. Tato aktivita se ukázala jako docela vyčerpávající (obzvlášť když jsme dva lidi na jeden počítač), takže intervaly našeho psaní na blog se dočasně prodlužují. Děkujeme za pochopení :-)

Tak mě jeden večer napadlo, že klokanů, pláží, žraloků a BBQ už máte všichni plné zuby, a promyslel jsem si poučný článek o ozzy slangu. Ovšem kromě klasického plavání v oceánu a opékání klobásek se tady Dole 26. ledna slaví Australia Day, tedy Den Austrálie. Takže začátek věnuji právě této události a potom se už v novém článku vrhneme na slangovou angličtinu. Obě témata mají vlastně hodně společného: maximálně vypovídají o Australanech a jejich povaze.


Australia day je tady státní svátek, který slaví téměř všichni Australané jako výročí dne, kdy v roce 1788 u australských břehů blízko budoucí Sydney přistála první flotila s britskými osadníky. 26. leden 1788 je tedy považován za počátek britského osídlování Austrálie a záznamy o první oslavě Australia day se datují už z roku 1808. Nevím, jak vypadala oslava tehdy, ale dnes je to taková, pro nás trošku nepochopitelná, šaškárna :-) Do města přijel kolotoč, velbloudi a další atrakce, po obloze se proháněly troj a dvojplošníky, letadla z druhé světové války a další už modernější stroje. Jo a večer se samozřejmě konal velký ohňostroj. V parcích okolo Swan river se postavilo několik podií, na kterých vyhrávala různorodá muzika - od amatérských dobrovolníků (břišní tance, ruské častušky atd.) v moderovaném pásmu, přes australsko-aboridžínskou country až po neo-punkovou kapelku. Všude mezi tím proudily mraky lidí v roztodivných oblečcích. Oproti Česku je celá akce zcela alcohol-free, tedy BEZ alkoholu. Ani pivo samozřejmě nebylo povoleno, resp. když si ho někdo šikovně vypije z lahve v křoví, tak se mu nejspíš nic nestane. Nicméně pokud vás načapá s alkoholem policista, bez jakékoliv debaty vás přinutí vše vylít a dostanete mastnou pokutu. To jsme na vlastní oči viděli. Původní předpověď na 26. hlásila okolo 40°C, což se nakonec nesplnilo a teplota byla docela příjemných 30°C. Každopádně všude byly rozestavěny velké tankery s pitnou vodou, takže kolaps z nedostatku tekutin nehrozil. Celkově to byl v rámci možností poklidný den a pozdější zprávy policie udávaly jen něco mezi třicítkou a čtyřicítkou zadržených, tedy polovinu oproti minulému roku :-)


My, plus Petr a Maria, jsme celou akci pojali jen tak vlažně - ve 4pm jsme se sešli ve městě, prošli si uzavřenou "kolonádu" (silnice okolo řeky byla pro auta uzavřena), obhlédli všechny atrakce a vyrazili do extra zalidněného Kings Parku, kde jsme si dali na večeři klobásky. (ano, s trochou štěstí a Petrovou zdravou drzostí jsme si volné místo u jednoho BBQ vybojovali ;-) A potom už ohňostroj, který byl fajn, určitě mnohem větší než na Silvestra, ale každopádně srovnatelný s velkými ohňostroji konanými u nás.

Na začátku jsem psal, že Australia Day slaví téměř všichni Australané. Tedy ne všichni. Především Aboridžínci, ale nejen oni, chápou připomínky 26. 1. 1788 jako nemístnou oslavu zničení původní domorodé kultury britským imperialismem. Dnu Austrálie neříkají Australia Day, ale Invasion Day, tedy Den invaze. A nemůžeme se jim divit. Aboridžínská kultura, ne-li nejstarší na na světě (desítky tisíc let), se před nějakými 230 roky dostala do střetu s kulturou jinou, naší západní, a prohrála na celé čáře. Dnes jsou tito původní obyvatelé sužováni alkoholem, drogami, hazardem a kriminalitou.

A nyní několik rad, jak nejlépe na Australia Day zapadnout do davu. Čtěte pozorně, může se vám to v budoucnosti hodit :-)

Několikero pravidel, jak správně oslavit Australia Day:

1) Udělej si z australské vlajky plášť nebo sukni.


2) Na hlavně nos zásadně klobouk s australskými vlajkami.


3) Jste-li žena, nic nezkazíte bikinami v barvách australské vlajky (první fotka převzata z Perth Now)



4) Na obnažené tělo si nalepte nebo namalujte co nejvíc australských vlajek různé velikosti. Nezapomeňte na obličej, tam mějte alespoň jednu vlajku na každé tváři (první fotka převzata z Perth Now)



5) Na pozorování ohňostroje si do města vezměte stoličku v australských barvách, deku v australských barvách, chladící boxy v australských barvách, stan v australských barvách ...


6) ... a máte-li možnost tak i káď nebo vanu pomalovanou vlajkami (australskými).


7) Na oslavu doražte už ráno, abyste zabrali nejlepší fleky na pozorování ohňostroje.


8) Máte-li loď, jste za vodou :-)


9) A poslední rada, moje oblíbená, ale zato bez fotky :-): autem si dovezte generátor, natáhněte dráty a pouštějte nahlas svou oblíbenou muziku přes velkou reprosoustavu. Posloucháte-li "duc duc" techno, tak automaticky předpokládejte, že všichni milují totéž. Neošiďte je a hudbu mějte OPRAVDU nahlas :-)

ODKAZ NA GALERII FOTEK

A dále můžete prosím pokračovat na interesantní článek o aussie slangu :-)

Happy Australia Day!

Týden 07-08

5.1. - 18.1.2009

Laskavý čtenář promine, ale tentokrát se náš týdenní interval krapítek prodloužil. Rozhodli jsme se tak na základě dlouhé debaty. Řešili jsme totiž, zda je vhodné psát o tom málu, co se mimo školu stalo, a pro gurmány to vše trochu vyplnit nádivkou o Perthu upatlanou z výpisků, výtažků a cizích zkušeností. Jednalo by se ovšem o příspěvek nedochucený, neopepřený fotografiemi a značně nedovařený. Tak jsme si řekli, že něco takového si přeci nezasloužíte, a vyčkali pro jistotu ještě jeden týden, než vše krásně a přirozeně dozraje. Stalo se...připravte se nyní skutečně na pikatní pošušňáníčko...s třešničkou na konec.

Předkrmem budiž zpráva, že do Perthu přibyl nový páreček...dost těch lahůdkářských metafor... prostě jsme se na Milneru potkali s čerstvě přiletivším Petrem (!!! Letohrade zbystři) z Řetůvky a Majkou z Košic. Momentálně je Petr náš spolužák v dopolední hodině spolu s Brazilci, Kolumbijcem, Thajkami, Maďarkou, Korejci a Švýcarkami. Nad tím vším kraluje učitelka Lu, původem z Východního Timoru. Je o dost menší než já...možná dokonce menší než moje francouzštinářka na gymplu. A propos postoupili jsme v žebříčku tříd z Intermediate do Upper - Intermediate, což znamená, že jsme víc než jen středně pokročilý:) Tak alespoň papírově je ten pokrok vidět:) Český přírůstek se hodil, protože jsme hned v úvodní hodině měli představit zemi odkud pocházíme...snad se nám podaří ještě vyfotit náš pokus o nakreslení naší zemičky. Každopádně jsme všechny převálcovali, minimálně počtem:)
Společně s ostatními z Milneru jsme pak v týdnu vyrazili na školní výlet na pláž (překvapivě Cottesloe beach:) My jsme si tentokrát foťák nebrali, takže tímto bychom chtěli poděkovat Petrovi, že nám své úlovky rád poskytl:)


Zde naše československá (Chompoo nás záhy opustila) sekce (přibyli k nám ještě Alica a Peter, Alka je z mé odpolední) předvedla neopakovatelnou hru na plážový volejbal. Alespoň v mém případě se opravdu jednalo pouze o předstírání a lituji nedaleko přísedící domorodce.


Když už jsme u té slané vody, tak hned přejdu k nedělní návštěvě pláže... POZOR ...tentokrát místními surfaři pro své vlny vyhlášená Scarborough beach. I naše československá výprava si donesla nějaké to prkénko z domova. V baráčku jsme vyštrachali použitelný boogiboard, ze kterého se sice tu a tam něco odlupovalo, ale našemu nadšení to rozhodně nebránilo. Ti z nás, kteří si ho ozkoušeli, si pak domů společně s opálením odnesli i drobné odřeniny:) občas o písek a v mém případě o samotný boogiboard, až později jsem si vzpomněla na Honzovu dobrou radu...vzít si tričko. Ale je to prima, pokud člověk přijde, jak na to...
Odřeniny v kombinaci se slanou vodou jsou mírně nepříjemné a hlavně jsou zarudle vidět.


Čas na pláži jsme trávili opravdu aktivně, měli jsme totiž půjčený míč. Nebojte se, tentokrát jsme volejbal nehráli. Jen jsme si ve vodě nenápadně pinkali, házeli, kopali a často pro něj plavali. A mé přání se vyplnilo...našli jsme malý tenisák:) takže už na pláži trudnomyslností rozhodně trpět nebudeme.

Nový týden byl zahájen opravdu příjemně. Byli jsme pozváni naší kamárádkou Chompoo (čti něco mezi Šampů a Čompů:) z Thajska na návštěvu do jejího share housu. Možná by bylo vhodné vás zasvětit do místní terminologie. Tedy jak je možné tu bydlet...jakožto student. Dost spolužáků, zvlášť ze Švýcarska, bydlí v tzv. home stay family - jednoduše u rodiny, která o ně pečuje. Kvalita péče je opravdu různá. V některé strávíte v klidu a pohodě mnoho společných chvil a výbornou stravu, v jiné baštíte jídla z fastfoodů (že by nové české slovo:) a o klidu si necháváte zdát...pokud lze vůbec usnout:) Jiná alternativa je share house a to je ta naše, také Chompooina:). Pak se možná ještě nějak nadává spolubydlení v bytě, ale to jsem nepochytila.
Každopádně u Chompoo jsme strávili jak příjemné chvíle, tak výborné jídlo. I když nám bylo řečeno, že nebude nijak vyvařovat, protože jí to moc nebaví a doma v Bangkoku si vždycky kupuje už hotové, tak jsem si nejen já - plechová huba - pochutnala. Totiž thai bašty dokážou být pekelně pálivé, že to naše evropské chuťové pohárky ani nedokážou pobrat. Navíc umí i pekelně smrdět...slušně se o nich dá říci, že je jejich vůně velmi silná. Kdo máte doma akvarijní rybky, přivoňte si k jejich krmení a tu vůni si představte x-krát silnější:) Nevím, jak je to možné, ale mně to vážně chutná a dokonce i začíná vonět. Ubohý Míša, ten s náma musel trpět. Pro něj byla připravena speciální nepálivá, nesmrdutá verze:) Resp. thajská a asi i ostatní asijská kuchyně se běžně podává tak, že uprostřed stolu jsou různé mističky s jednotlivými pochoutkami a stolující si podle chuti nandavají na své talířky, misky to, na co mají chuť a mohou tak vzniknout pro nás nezvyklé kombinace, např. nudle, rýže, vejce apod. Tento způsob stolování je vážně příjemný, ale značně nebezpečný pro labužníky se slabou vůlí jako jsem já. Hrozí minimálně dvě nebezpečí. Když si totiž dojíte to své na talíři, před sebou vidíte další a další pochoutky. Navíc vám hostitel stále opakuje, že je to všechno pro vás, jen to hezky dojezte, přece to nebude schovávat. V tom jsme asi trochu podobní:) Tak jsem toho prostě jako hodná Zdenička většinu spapala ... tofu, lososa, nudle, takový thajský zeleninový aintopf (udělaný z něčeho podobného lilku, pak nějaké lusky a houby mňam:), rýži s krevetí pálivou pastou mňam, mňam. No a za další, si je třeba dát pozor (a to se netýká jen jídla) na pusu. Neříkat nějak zvlášť nahlas, že vám to strašně chutná nebo že něco potřebujete koupit. Nevím, jestli se to týká všech Thajců, ale Chompoo je neskutečně hodný člověk. Takže máme v lednici pořádně zabalenou onu výbornou krevetí pálivou pastu s extrémně silnou vůní (obal: miska, pytlík, miska, pytlík a stejně je mírně cítit:)), po které mi Míša odmítá dát pusu :D... Nu, a když jsem před ní řekla, že si chci koupit nové ťapky (tady jim říkají flip-flop), tak na druhý den mi jedny přinesla, že prý je nepotřebuje a v žádném případě po mně nechtěla peníze. Takže opatrně:)

Hm, jak tak koukám, tak tento týden je opravdu prošpikovaný kulinářskými událostmi:) V pátek jsme si československy vyrazili na BBQ. Abychom si procvičili angličtinu, přibrali jsme si k sobě ještě pár spolužáků.


Tentokrát jsme si vzali i foťák, takže tentokrát můžete potěšit oko pohledem na výdobytek australské lenosti:)


Původně jsme chtěli vyrazit do Kings Parku, ale bohužel kvůli ohni byl zavřený. Jak tak sledujeme noviny, nastalo teď pravděpodobně období požárů. Ono s 40°C od rána se asi s něčím takovým musí počítat. Každou chvíli někde nějaký parčík vzplane a Kings Park tedy není vyjímka. Zatím nevíme, jak rozsáhlý požár byl. Až druhý den se ho místním hasičům podařilo uhasit a co jsme slyšeli, tak hořela ta část nefalšované bushe. My jsme na BBQ maximálně hasili žízeň a to již dříve zmiňovaným pivem s jelenem:) Československé jádro vydrželo nejdéle a s posledními paprsky slunce zamířilo k domovům. My jsme si na cestě vlakem užili nefalšovanou australskou výluku, která nám potrvá minimálně ještě týden. Naštěstí se týká jen vlaků po šesté hodině večerní.

A teď přichází čas na slibovanou třešničku... Přiznejte se, že jste si doma nedávno říkali ... Už by bylo na čase, aby ti dva konečně přišli s něčím zajímavým. Pořád jenom škola a pláž. To kvůli tomu nemuseli jet až do Austrálie ... Tak se teda pěkně posaďtě a dřze si brady. My jsme si totiž v neděli vyrazili za klokany, heč. A hádejte kam?
Tady jsou možnosti:
a) zoo,
b) farma,
c) hřbitov.


Ano, c) je správně. A tak si můžeme odškrtnout nejen to, že jsme viděli skippyho, ale navíc i australský hřbitov:) Pinnaroo Valley Memorial Park by už sám o sobě byl zajímavé místo, protože o nám známý náhrobek či urnový háj tu nezavadíte. Všude jsou jen malé cedulky. U nich umělé květiny, dárky a někdy i láhev od piva, zřejmě nebožtíkova oblíbená značka. Mezi tím vším se proskakují volně klokani a pozůstalí. Tohle místo vám nedoporučí pravděpodobně v žádné cestovce. My jsme se o něm dozvěděli od spolužáka.
Pokud chcete vidět volně poskakující klokany a zadarmo, tak tohle je místo pro vás:))


Jsou vážně roztomilí, něco mezi srnkou a králíkem, ale člověk se tím nesmí nechat unést. Když jsem se k jednomu (zřejmě to byl "old man" nebo "boomer" ... zkrátka samec) přiblížila moc blízko, začal mírně prskat a skoro se už začínal stavět na ocas. Jinak jsme viděli poměrně dost malých klokánků v kapsičkách.


Těm malým se říká "joey" a když se narodí, tak jsou velcí cca 2cm a váží méně než 1g. A takováhle malá potvůrka je schopná prodrat se z maminčina lůna(samici od klokana se neříká "old lady", ale "flyer" :) až do její kapsy, kterou po 7 až 1O měsících opustí.


Můžete se sami podívat, jak se drobeček bojuje (pravděpodobně vystřihnuto z nějakého pořadu National Geographic).

Klokan se v angličtině řekne "kangaroo", resp. se jedná o slovo z jazyku Aboridžinců a znamená "Nerozumím". Když totiž první Evropani uviděli tuhle hopkající srnku, ptali se domorodců, co to je za zvíře ... Ubohý vyjukaný domorodec snad ani jinak odpovědět nemohl. Klokan se stal později společně s Emu jedním ze symbolů Austrálie a to prý proto, že se vždy pohybuje dopředu a nikdy nazpět:)
Je pravda, že my jsme zatím žádného klokana couvat neviděli ... Asi by je to chtělo naučit:)

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Ještě menší dovětek na závěr. Tento týden dorazil konečně dopis od maminky a potvrdil, že naděje umírá poslední. Angličané by asi řekli "Hope springs eternal".



ODKAZ NA GALERII KLOKANI

Fremantle a lázně pod palmami (6. týden ve škole, část II.)

29.12.08 - 04.01.09

Dnešní příspěvek je věnován DD, mezinárodní odbornici na kobry, tučňáky a Perth.

Sobota či neděle bývá obvykle zasvěcena výletům a stejně tomu bylo i tento týden. Cíl mise: Fremantle. Účel mise: jen tak se porozhlédnout okolo, užít si slunce zapadající do Indického oceánu. Potřebné vybavení: voda, svačina, 2 piva, fotografické náčiní. Fremantle, neboli po australsku pěkně krátce Freo, je městečko ležící při ústí řeky Swan do Indického oceánu. Z Perthu do Frea je to asi 19 km, ale obě města jsou tak propojena, že tvoří spíš jakési dvojměstí. Tedy dá-li se vůbec mluvit o "dvojměstí", protože Perth má více jak 1,5 milionů obyvatel a Freo necelých 8 tisíc :-) Podíváte-li se níže na dopravní schéma vlaku, můžete si všimnout, že Freo je konečná stanice modré linky (Fremantle line) a Beckenham leží cca v polovině žluté (Armadale line). Abych to trochu přiblížil, tak dejme tomu, že jsem v Praze. Je krásné zimní sobotní odpoledne a teplota pouze okolo +30 stupňů je jako stvořená na výlet. Mírný zimní oběd (špagety s kečupem) mě navnadil na romantickou strunu a já se rozhodl, že by nebylo špatné vyfotit pár historických památek a zároveň se podívat, jak krásně zapadá slunce u nákupního střediska na Zličíně (Fremantlu). Takže sbalím si svých pět švestek a ze svého bytu (domu) pár minut od metra Chodov (stanice Beckenham) vyrazím metrem (vlakem) na Florenc (Perth). Tam změním linky, přestoupím na žlutou (modrou) a pokračuji na Zličín (Fremantle). A ano, pokud bych měl po cestě chuť, není problém vystoupit na Hůrce (Cottesloe) a zaplavat si na místní pláži. Chuť však dnes není, tak pokračuji až na konečnou a hurá, to už mě vítají nízké baráčky a zaoceánský přístav Zličín (Fremantle). Celé to zabere o něco víc jak hodinu :-) Je všechno jasné? Protože přesně tak jsme to udělali i my :-)

Území při ústí řeky Swan bylo osídleno před mnoha tisíci lety a aboridžínci Noongar ho nazývali(-jí) Manjaree. Věci se začaly měnit 15. dubna 1829, kdy u místních břehů přistála loď HMS Challenger, aby připravila místo pro založení osady. Její kapitán, Sir Charles Howe FREMANTLE, vyhlásil nad celým pobřežím tehdejšího Nového Holandska britskou nadvládu. Kolonie u řeky Swan (Swan River Colony) byla posléze oficiálně založena 1. června 1829, tedy o nějaký ten měsíc dříve než kolonie Perth. Ze začátku to trochu vázlo, přeci jen okolo samá poušť, ale poté, co sem byli deportováni odsouzenci, se situace začala zlepšovat, protože to byli právě oni, kdo postavil většinu budov, které dnes patří k nejstarším v Západní Austrálii. Také přístav nebyl moc použitelný až do roku 1890, kdy došlo k jeho umělému prohloubení. Za druhé světové války byl fremantelský přístav druhým největším kotvištěm spojeneckých ponorek v Pacifiku. Než se Američané přesunuli na Filipíny, tak mělo Fremantle za operační základnu víc než 160 ponorek (především amerických, ale i britských a holandských). Dnes je Freo hlavním zaoceánským přístavem Západní Austrále, ačkoliv lodě o velkém výtlaku jsou odbavovány z přístavů v regionu Pilbara. Přesto všechno bychom s klidným srdcem mohli Freo tehdy nazvat "ospalou dírou" :-) Stala se ovšem velká věc: Austrané v roce 1983 vyhráli jachtařské závody America`s Cup a ukončili tím více jak stoletou nadvládu USA v tomto sportu. A odveta amíků v roce 1987 se konala právě ve Fremantlu! Australané dostali těžce na p...., ehm prostě hodně prohráli, ale to nic nezměnilo na tom, že se z Fremantlu stalo téměř přes noc otevřené a žijící město. Takové je dodnes :-)

Průvodce Lonely Planet o Fremantlu píše (volně přeloženo :-): Freo je od Perthu vzdáleno pouhých 19 km, ale co se týče atmosféry jakoby bylo vzdáleno kilometrů milion. Je domovem nespočetných muzikantů, umělců, spisovatelů a všech, kteří se rádi pohybují v jejich společnosti. Atmosféra je více než přátelská. Kavárny, hospůdky, muzea, galerie a historické budovy najdeme na každém rohu. Je to město, ve kterém ve mísí zábavychtivá omladina z předměstí s místními svobodomyslnými obyvateli, hipíky a dalšími "šílenci" :-)

Už při příjezdu vlakem do Frea nemůžete přehlédnout námořní přístav. Druhá věc, která vás praští do očí po výlezu z nádraží: nikde není žádná opravdu vysoká budova, nic jako moderní architektura nebo mrakodrapy. Zato jsme na každém rohu narazili na antikvariát nebo knihkupectví :-) Takže průvodce asi nekecal! Postupně jsme potkávali plné kavárny ...


... a kavárny před kterými někdo něco prodával ...


... a různé zajímavé historické budovy. Když říkám historické, tak myslím historické na australské poměry, tedy domečky ala kolonizace. Podstatná část z nich byla postavena až po vypuknutí australské zlaté horečky, tj. v druhé polovině 19. století.

Karlův most starý víc jak 600 let tu tedy nečekejte :-) Jestli jsem to dobře pochopil, tak nejstarší budovou je Round House (viz fotka níže), která byla postavena v roce 1831 a je i nejstarší civilní budovou Západní Austrálie. K čemu byste řekli že sloužila? Samozřejmě bylo to vězení a první místo pro šibenici v nové kolonii.

Nemohli jsme si samozřejmě nechat ujít i prohlídku místní vyhlášené tržnice, kde se dá pořídit téměř cokoliv: levnější zelenina, miliony australských suvenýrů, plyšový wombat, předpověď budoucnosti od kartářky, trika, bumerangy atd. Co jsme naopak minuli úplně bylo Námořní muzeum Západní Austrálie (Western Australian Maritime Museum). Nakonec to bylo možná dobře, protože do Frea jsme dorazili až pozdě odpoledne a to už měla většina muzeí zavřeno nebo právě zavírala. Takže sem se musíme vypravit ještě jednou, protože co opravdu chci, je prohlídnout si opravdovou živou velkou ponorku zevnitř. A to konkrétně HMAS Ovens. Určitě budu informovat. Nejznámější památkou je ale pravděpodobně stará věznice (Old Fremantle Prison). Zdi vysoké pět metrů nenechávají nikoho na pochybách, že odsud se neutíkalo lehce. Ačkoliv Lonely Planet zmiňuje několik zdejších slavných útěkářů (Moondyne Joe, Brenden Abbott), my jsme měli problém opačný - nechtěli nás pustit dovnitř, protože právě zavírali :-) Tak alespoň fotka zvenčí a podrobnosti můžeme dodat po příští návštěvě Frea. (Jo a cvakli jsme tu u věznice pár papoušků, takže si zkontrolujte galerii Zvířetník)


Zdeňka ještě v rychosti zafandila místním Buldokům, zhltli jsme svačinu v parku, kde skoro všichni hráli kriket (a to včetně dětí od 3 let :-) a už jsme šupajdili k oceánu. Uhnízdili jsme se poblíž výstavních jachet, otevřeli piva a užívali si západu. Krása. Fotky viz galerie, tady uvidíte jen jedno malé mobilní video. Předem se omlouvám za zvuk, který není, resp. je příliš hlasitý, ale za to může jen a jen silný vítr :-)



Noční cesta zpět na Chodov, errrr do Beckenhamu, byla už běžnou rutinou.


Včera jsem sliboval překvapení na závěr. S Willovou metodickou pomocí jsme na zahradě zprovoznili homemade bublinkové lázně! Nejsem inžinýr, ale do starší nikdy nepoužité vany s masážními tryskami se nějak zapojil "ten motorek" a už to fičí! Oproti zahradní sprše, zdravíme Honzu, je to mírný upgrade :-) Neděli jsem si opravdu užil, to vám jistě nemusím povídat. Pokud někdo toužil prohlédnout si naše vysportovaná těla, tak má životní příležitost! Níže publikuji exkluzivní fotografie, které nikde jinde nenajdete. Vidíte, jak je důležité číst blogy :-)




ODKAZ NA GALERII Z FREMANTLU

Teď si uvědomuji, že jsme vlastně ještě nic pořádného nenapsali o Perthu! Takže v nejbližší okurkové sezóně se můžete těšit na další porci historie a zeměpisu.

Silvestr 08 (6.týden ve škole, část I.)

29.12.08 - 04.01.09

Tak, máme to za sebou! Rok 2008 je fuč a hle co se nám tu vyklubalo - dvatisícedevítka. Bude-li beze zbytku platit přísloví "jak na Nový rok, tak po celý rok" máme na co těšit, protože nás čeká pěkná dávka "globálního oteplování" a nějaké ty třicítečky ve stínu :-) Mno a jaké to bylo uplynulý týden? Zašli jsme do banky, abychom zjistili, proč nám ještě nepřišly naše bankovní karty. Milá australská slečna nás ujistila, že problém není na naší straně, ani na straně našeho pošťáka (přeci jen jsme měli pochybnosti, dopis z Podolí ještě nedorazil, Zdeňka sice stále doufá v zázrak, já ovšem takový optimista nejsem - psaní se muselo zatoulat někde nad oceánem, asi). Problém byl na straně banky, páč nám je zapomněli objednat. Je to prostě všude stejné, je jedno, jestli je člověk v Čechách nebo v Austrálii, chyb a nepořádku se nezbavíš :-) Tak uvidíme, na druhý pokus by nám karty měly dorazit za pět pracovních dní.

Škola se nesla ve znamení několika odvážlivců, protože významná část studentstva se rozhodla ke konci roku neriskovat úrazy po cestě a do školy raději vůbec nevyrazila. Takže jsme my, dorazivší, odpoledne jen tak relaxovali, opakovali, hráli různé anglické hry a celkově si užívali vylidněné budovy.

Na Silvestra jsme neplánovali nic velkého a původně jsme se chystali "na poslední chvíli obětovat" a dorazit na jakoukoliv párty, na kterou nás někdo pozve. Což se ale nestalo, páč korejská sekce měla korejskou párty (šli do kostela), japonská sekce japonskou párty (pojídali podivná jídla), thajská sekce thajskou párty (co se tam dělo nevím), portugalská sekce portugalsko/brazilskou párty (velká pijatika) atd., nebudu je jmenovat všechny, pro představu to stačí, že :-) Naše dvojčlenná česká sekce musela tedy rychle vymyslet alternativní plán. Otázka, kterou jsme si jako členové inteligentní služby před sebe nakladli, zněla následovně: "Strávíme Silvestra na pláži u moře riskujíc divoké vanoucí větry anebo se projdeme nočním Perthem a nakonec se osamoceni necháme okrást v Kings Parku?". Zvítězila druhá varianta, která se ukázala jako ta správná. Nejenže bylo na plážích zakázáno pít alkohol pod pokutou 500 dolarů, ale především město bylo plné policistů, takže jsme se cítili naprosto bezpečně, i když se jednalo o naši první noční procházku Perthem. Náš geniální nápad, tedy strávit půlnoc díváním se na noční město z Kings Parku, mělo i několik dalších tisíc lidí, takže v parku bylo docela našlapáno lidmi všech národností, věků i pohlaví.


Vybrali jsme si pohodlné místečko a poděkovali v duchu Willovi, kterýžto se po Vánocích zastavil a jako vánoční dárek nám dal 50 dolarů, abychom si koupili nějaký ten alkohol. Což jsme udělali a nakoupili set 24 piv, protože takhle to vycházelo cenově nejlépe, cca 38 dolarů. A tak jsme si oba nesli svých pět třetinkových lahviček Tooheys Extra Dry, jediného piva, které se podle dopoporučení dá jakž takž pít. Je to pravda, chutná podobně jako české pivo. Kromě výše uvedeného pitiva, brambůrků (ty s octovou příchutí jsou fakt HNUS) a foťáku jsme s sebou v batůžku měli už jen kousek dalšího oblečení pro případ, že by nám v triku s krátkým rukávem začala být zima nebo mosquitos byli otravní až příliš.

A tak jsme popíjeli a kochali se ...




... až jsme se prokochali k půlnočnímu ohňostroji, který se nám moc nepodařilo vyfotit :-( Jo a taky jsme ho čekali větší, ale co se dá dělat, velký ohňostroj je prý na až na Australia Day (místní verze "Dne nezávislosti :-). Uvidíme tedy, s čím se na nás vytáhnou, tato novoroční prskavka ode mne dostala 4/10. Ale uznávám, že jsem asi zmlsán Ignis Brunensis.


Po půlnoci už jen cesta nočním vlakem, mezinárodní telefonáty a po třetí ráno hurá do postele. V Čechách zbývalo do finále víc jak 4 hodiny, ale my jsme se rozhodli už nečekat, přeci jen na nás únava dolehla. Nový rok jsme si pěkně doma užívali sluníčka a sem tam se trochu učili. Páteční škola byla už jen přehlídkou odvážných, především odpolední třída excelovala - v mé třídě jsme byli 4, Zdeňka byla úplně sama jen s učitelem Reném, který se vrátil z měsíční dovolené zcela zrekreován :-)

Tento týden bude netradičně rozdělen na dva příspěvky, takže zůstaňte naladěni a zítra touhle dobou si zkontrolujte pokračování - výlet do Fremantlu + roztomilé překvapení na závěr :-).

ODKAZ NA VANOCNE SILVESTROVSKOU GALERII FOTEK